Читать онлайн книгу "Cesta Hrdiny"

Cesta Hrdiny
Morgan Rice


ДЊarodД›jЕЇv Prsten #1
ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury. --Books and Movie Reviews, Roberto MattosSvětový bestseller číslo jedna! Autorka bestsellerů Morgan Rice přichází s novou úžasnou fantasy sérií. Příběh knihy CESTA HRDINY (Kniha první v sérii ČARODĚJŮV PRSTEN) se točí kolem osudů jednoho dospívajícího, a velmi zvláštního chlapce, čtrnáctiletého poddaného ze zapadlé vesnice na okraji Království Prstenu. Thorgrin je nejmladší ze čtyř bratrů, jejich otec pro něj má jenom samé podřadné práce a bratři jím opovrhují. Thorgrin sám ale cítí, že je jiný než ostatní. Sní o tom, že se jednoho dne stane skvělým válečníkem, přidá se ke králově družině a společně s nimi bude ochraňovat Prsten od hord nepřátel, žijících na druhé straně Kaňonu. Když dospěje do určeného věku, otec mu zakáže, aby se pokusil o přijetí u královské Legie. Chlapec jej odmítne poslechnout a na vlastní pěst se vydá na cestu z rodné vesnice. Je odhodlán prosadit si svou za každou cenu. Jenže Králův Dvůr je plný zápasu o moc, neuspokojených ambicí, rodinných dramat, žárlivosti, násilí a zrady. Král MacGil si musí z potomků vybrat svého nástupce, zatímco Meč Osudu, zdroj veškeré jejich moci, stále nedotknutý čeká na vyvoleného, který bude schopen jím vládnout. Thorgrin přijíždí do města jako nezvaný cizinec a musí si prosadit své přijetí do Legie. Po čase zjišťuje, že má určité zvláštní síly, kterým sám nerozumí. Zjišťuje, že má neobyčejný dar a že jej čeká neobyčejný osud. Navzdory svým možnostem se zamiluje do královy dcery, a když jejich vztah začíná postupně rozkvétat, Thor zjišťuje, že proti němu stojí mocní soupeři. Když se snaží porozumět svým schopnostem, králův mág jej vezme pod svá ochranná křídla a poví mu, že matka, kterou chlapec nikdy nepoznal, pocházela z daleké země za Kaňonem, vlastně dokonce až za Zemí Draků. Než může Thorgrin uskutečnit svůj sen a stát se válečníkem, čeká jej spousta náročného tréninku. Z něj je však neustále vyrušován, protože se proti své vůli stává středem dvorních machinací a intrik, které se snaží zničit jeho lásku a srazit jej do kolen – a celé království s ním. Díky důmyslně propracovanému fiktivnímu světu a postavám je CESTA HRDINY epickým příběhem o přátelství a lásce, rivalitě a spolupráci, o rytířích a dracích, intrikách a politických machinacích, o dospívání, o zlomených srdcích, o podvodu, ambicích a zradě. Je to příběh o cti a odvaze, o osudu a předurčení, a také o magii. Je to fantasy, které nás přivede do světa, na který už potom nikdy nezapomeneme, a které osloví čtenáře obou pohlaví a každého věku. To vše na ploše 80 000 slov. Knihy č. 3 až č. 17 jsou nyní rovněž dostupné! Zábavná epická fantasy. – Kirkus Reviews Můžeme tu vidět počátek něčeho neobyčejného. San Francisco Book Review Nabité akcí … Autorčin styl je skvělý a příběh strhující. Publishers WeeklyTemperamentní fantasy … Počátek něčeho, co slibuje stát se strhující epickou fantasy sérií pro mladé čtenáře. Midwest Book Review







CESTA HRDINY



(SГЃGA ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN - Kniha prvnГ­)



Morgan Rice


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, a kterГЎ je podle USA Today bestesellerem ДЌГ­slo 1;sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ zatГ­m 9 knih, USA Today betseller ДЌГ­slo 1; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, USA Today bestseller ДЌГ­slo 1, postapokalyptickГ©ho thrilleru sklГЎdajГ­cГ­ho se zatГ­m ze dvou knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi, a byly pЕ™eloЕѕeno do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.

PROMДљNДљNГЃ (prvnГ­ kniha ze sГ©rie UpГ­Е™Г­ch ЕѕurnГЎlЕЇ), ARГ‰NA JEDNA - OTROKГЃЕ?I (prvnГ­ kniha z Trilogie pЕ™eЕѕitГ­), CESTA HRDINY (prvnГ­ kniha ze sГЎgy ДЊarodД›jЕЇv prsten) a VZESTUP DRAKЕ® (prvnГ­ kniha ze sГ©rie KrГЎlovГ© a ДЌarodД›jovГ©), jsou vЕЎechny dostupnГ© zdarma ke staЕѕenГ­!

Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com , kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


Ohlasy na tvorbu Morgan Rice



„ДЊtivГЎ fantasy, kterГЎ spЕ™ГЎdГЎ mysteriГіznГ­ elementy s intrikami a tvoЕ™Г­ tak jedineДЌnГЅ pЕ™Г­bД›h. Cesta hrdiny je o zГ­skГЎvГЎnГ­ odvahy a uvД›domД›nГ­ si smyslu Еѕivota, kterГЅ vede k rЕЇstu, dospД›losti a dokonalosti….Pro vЕЎechny, kdo hledajГ­ napГ­navГЎ fantasy dobrodruЕѕstvГ­, hrdiny a akДЌnД› pojatГЅ sled udГЎlostГ­, kterГЅ Еѕene Thora po cestД›, na nГ­Еѕ se z malГ©ho dД›tskГ©ho snГ­lka postupnД› stГЎvГЎ mladГЅm muЕѕem, jenЕѕ neohroЕѕenД› ДЌelГ­ nebezpeДЌГ­, i kdyЕѕ jsou vyhlГ­dky na pЕ™eЕѕitГ­ bГ­dné….A to je pouhГЅ zaДЌГЎtek epickГ© sГЎgy pro mladГ© ДЌtenГЎЕ™e.“

--Midwest Book Review (D. Donovan, kritik)



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.“

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



„ZГЎbavnГЎ epickГЎ fantasy od RiceovГ© (ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN) nese vЕЎechny klasickГ© rysy ЕѕГЎnru – silnГЅ pЕ™Г­bД›h, kterГЅ je silnД› inspirovГЎn stЕ™edovД›kГЅm Skotskem a jeho historiГ­, a takГ© dobrГЅ smysl pro popis dvornГ­ch intrik.“

—Kirkus Reviews

“ZboЕѕЕ€uji zpЕЇsob jakГЅm RiceovГЎ vytvoЕ™ila postavu Thora a svД›ta, kterГЅ jej obklopuje. Krajina i bytosti, kterГ© ji obГЅvajГ­, jsou velmi zdaЕ™ile popsГЎny…PЕ™Г­bД›h je poutavГЅ. KrГЎtkГЅ, ale sladký….PoДЌet vedlejЕЎГ­ch postav je citlivД› nastaven, takЕѕe se ДЌtenГЎЕ™ nemЕЇЕѕe ve vyprГЎvД›nГ­ „ztratit“. NechybГ­ dobrodruЕѕstvГ­, ani momenty plnГ© hrЕЇzy, kterГЎ vЕЎak nepЕ™ekraДЌuje hranice ЕѕГЎnru. Kniha je vГЅbornГЎ zejmГ©na pro ДЌtenГЎЕ™e ve vД›ku mezi 15 aЕѕ 20 lety… V tГ©to knize mЕЇЕѕeme rozhodnД› spatЕ™it poДЌГЎtky nД›ДЌeho pozoruhodnГ©ho…“

--San Francisco Book Review

„V tГ©to akcГ­ nabitГ© prvnГ­ knize epickГ© fantasy sГ©rie ДЊarodД›jЕЇv prsten (kterГЎ mГЎ momentГЎlnД› jiЕѕ 14 svazkЕЇ), RiceovГЎ pЕ™edstavuje ДЌtenГЎЕ™ЕЇm ДЌtrnГЎctiletГ©ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehoЕѕ sen je stГЎt se vojГЎkem StЕ™Г­brnГЅch, elitnГ­ jednotky rytГ­Е™ЕЇ, kterГЎ slouЕѕГ­ krГЎli….VypravД›ДЌskГЅ styl RiceovГ© je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h poutavГЅ.“

--Publishers Weekly



„CESTA HRDINY je jednodechovГЎ a snadnГЎ ДЌetba. Konce jednotlivГЅch kapitol vГЎs doslova nutГ­ zjistit, co se stane v kapitole nГЎsledujГ­cГ­ a knihu je proto tД›ЕѕkГ© odloЕѕit. V knize nalezneme nД›kolik mГЎlo pЕ™eklepЕЇ, pЕ™iДЌemЕѕ nД›kterГЎ jmГ©na jsou zamД›nД›nГЎ, avЕЎak ani jedno nekazГ­ celkovГЅ dojem z pЕ™Г­bД›hu. Na konci pЕ™Г­bД›hu jsem mД›l pocit, Еѕe musГ­m mГ­t okamЕѕitД› v rukou jeho dalЕЎГ­ ДЌГЎst a nakonec to bylo pЕ™esnД› to, co jsem takГ© udД›lal. VЕЎech devД›t dГ­lЕЇ ДЊarodД›jova prstenu lze v souДЌasnosti zakoupit v Kindle store, pЕ™iДЌemЕѕ Cesta hrdiny je ke staЕѕenГ­ zdarma, aby si ДЌtenГЎЕ™i mohli vyzkouЕЎet o ДЌem sГ©rie bude! Pokud se poohlГ­ЕѕГ­te po rychlГ© a zГЎbavnГ© ДЌetbД› na dovolenou, tato kniha splnГ­ vaЕЎe pЕ™ГЎnГ­ krГЎsnД›.“

--FantasyOnline.net


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ Е?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)


StГЎhnД›te si knihy od Morgan Rice pЕ™Г­mo teДЏ!














PoslechnД›te si sГ©rii ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN v audio formГЎtu!


В© 2012 Morgan Rice



VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi.



Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit.



Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.



Jacket image Copyright RazoomGame pouЕѕito s licencГ­ Shutterstock.com.








OBSAH



KAPITOLA PRVNГЌ

KAPITOLA DRUHГЃ

KAPITOLA TЕ?ETГЌ

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ

KAPITOLA PГЃTГЃ

KAPITOLA Е ESTГЃ

KAPITOLA SEDMГЃ

KAPITOLA OSMГЃ

KAPITOLA DEVГЃTГЃ

KAPITOLA DESГЃTГЃ

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ

KAPITOLA DVACГЃTГЃ

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ


“Nelehká je hlava, která nese korunu.”



—William Shakespeare

KrГЎl JindЕ™ich IV, DД›jstvГ­ II




KAPITOLA PRVNГЌ


Chlapec stál na nejvyšším návrší jižního kraje Západního království Prstenu. Byl otočen směrem k severu a sledoval východ prvního ze sluncí. Kam až jeho oko dohlédlo se táhly válcovité zelené kopce, které padaly do údolí a zase se zvedaly k vrcholkům, jako by to byly hrby obrovských velbloudů. Hřejivé oranžové paprsky prvního slunce se protahovaly ranní mlhou, nutily ji jemně jiskřit a dodávaly kraji neobyčejnou atmosféru, která korespondovala chlapcovou náladou. Málokdy se probudil takhle brzo a vážil cestu tak daleko od domova – a ještě nikdy se nedostal až takhle vysoko – protože věděl, že se otec bude kvůli tomu hněvat. Ale ten den mu to bylo jedno. Nebral v úvahu žádné z milionu pravidel a domácích povinností, které musel vykonávat během celých svých čtrnácti let. Toho dne bylo všechno jinak. Byl to den kdy přišel jeho osud. A všechno se mělo změnit.

Chlapec, Thorgrin ze Západního království, z Jižní provincie, z klanu McLeodů – běžně známý jednoduše jako Thor – nejmladší ze čtyř bratrů, a nejméně oblíbený syn svého otce, zůstal vzhůru celou noc v očekávání tohoto dne. Netrpělivě přecházel sem a tam, s očima horečnatě upřenýma směrem, kde začalo vycházet slunce. Den jako tento přišel pouze jednou za několik let a kdyby jej propásl, zůstal by v této vesnici, odsouzen starat se o otcovo stádo, do konce svých dní. A to byla myšlenka, se kterou se nedokázal smířit.

Den odvodЕЇ. JedinГЅ den, kdy krГЎlovskГЎ armГЎda vyjГ­ЕѕdД›la do provinciГ­ a vybГ­rala si dobrovolnГ­ky pro krГЎlovskou Legii. Po celГЅ svЕЇj Еѕivot nesnil Thor o niДЌem nikdy vГ­c. Slovo Еѕivot pro nД›j mД›lo jenom jeden vГЅznam: dostat se k StЕ™Г­brnГЅm, k elitnГ­ jednotce krГЎlovГЅch rytГ­Е™ЕЇ, vybavenГЅch tou nejlepЕЎГ­ zbrojГ­ a zbranД›mi, kterГ© jsou k dostГЎnГ­ v obou krГЎlovstvГ­ch. A nikdo se nemohl dostat k StЕ™Г­brnГЅm, pokud pЕ™edtГ­m neslouЕѕil v Legii, jednotce panoЕЎЕЇ ve vД›ku mezi ДЌtrnГЎcti a devatenГЎcti lety. Pokud ДЌlovД›k nebyl synem urozenГ©ho otce, nebo alespoЕ€ uznГЎvanГ©ho vГЎleДЌnГ­ka, potom i dostat se pouze k Legii byl pro vД›tЕЎinu nepЕ™ekonatelnГЅ problГ©m.

Den odvodů, vzácná událost, ke které docházelo vždy jednou za několik let, když Legie potřebovala doplnit, a kdy královi muži vyrazili do všech stran hledat nové rekruty, byl jedinou výjimkou, kdy se šance zvýšily. Každý věděl, že pouze několik málo uchazečů z řad obyčejných občanů bylo vybráno – a že ještě méně z nich se nakonec do Legie skutečně dostalo.

Thor pozoroval horizont zГЎmД›rnД›, hledaje jakГЅkoliv nГЎznak pohybu. Do vesnice vedla jedinГЎ cesta a StЕ™Г­brnГ­ po nГ­ budou muset jet. ChtД›l bГЅt prvnГ­ kdo je uvidГ­. Jeho ovДЌГ­ stГЎdo se promenГЎdovalo vЕЎude kolem nД›j, v jednom hlasitГ©m protivnГ©m chГіru neustГЎle beДЌelo, doЕѕadujГ­c se, aby je vzal zpГЎtky na niЕѕЕЎГ­ svahy, kde byly pastviny bohatЕЎГ­. PokouЕЎel se ten hluk prostД› nevnГ­mat. A puch jakbysmet. Musel se soustЕ™edit.

VЕЎechny ty roky, kdy se staral o stГЎdo, a dД›lal otci lokaje, aby potГ© mohl dД›lat lokaje bratrЕЇm, vЕЎechno to bylo snesitelnГ© jenom dГ­ky myЕЎlence na ten jedinГЅ den, kdy bude moct tohle mГ­sto opustit. Ten den, kdy pЕ™ijdou StЕ™Г­brnГ­, a on pЕ™ekvapГ­ vЕЎechny, kteЕ™Г­ jej podceЕ€ovali tГ­m, Еѕe bude vybrГЎn. JedinГЅm rychlГЅm pohybem se vyЕЎvihne na jejich vЕЇz a navЕѕdy Е™ekne tomu vЕЎemu tady sbohem.

Thorův otec jej samozřejmě nikdy nepovažoval za vhodného ke kandidatuře do Legie – vlastně ho nikdy nepovažoval za vhodného pro nic. Namísto toho rozděloval svou lásku mezi Thorovy tři starší bratry. Nejstaršímu bylo devatenáct a druzí dva byli vždy o rok mladší, což zanechávalo Thora pozadu o nejméně tři roky za nimi všemi. Možná proto, že byli přibližně stejně staří, anebo i proto, že si byli vzájemně velmi podobní, a zároveň velmi rozdílní než Thor, drželi tři bratři pospolu a Thorovy existence si pramálo všímali.

Ba co hЕЇЕ™, byli i vyЕЎЕЎГ­, robustnД›jЕЎГ­ a silnД›jЕЎГ­ neЕѕ on, a Thor, kterГЅ dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe pЕ™itom nenГ­ ЕѕГЎdnГЅ tЕ™asoЕ™itka, se vedle nich cГ­til maliДЌkГЅ. Jeho svalnatГ© nohy se zdГЎly kЕ™ehouДЌkГ© v porovnГЎnГ­ s tД›mi dubovГЅmi sudy, kterГ© vlastnili jeho bratЕ™i. Jeho otec nikdy neudД›lal nic, aby se to mohlo zmД›nit, a vlastnД› se zdГЎlo, Еѕe se mu to tak i zamlouvГЎ. NechГЎval Thora starat se o ovce a udrЕѕovat zbranД›, zatГ­mco jeho bratЕ™i mД›li ДЌas na trГ©nink. I kdyЕѕ to nebylo nikdy nahlas Е™eДЌeno, bylo vГ­ce neЕѕ jasnГ©, Еѕe Thor je urДЌen k tomu, aby strГЎvil svЕЇj Еѕivot na okraji pozornosti a sledoval, jak jeho bratЕ™i postupnД› dosahujГ­ skvД›lГЅch schopnostГ­. Jeho osudem bylo zЕЇstat pohlcen touto vesnicГ­ a dГЎvat svГ©mu otci i bratrЕЇm co moЕѕnГЎ nejvГ­ce podpory, aby mohli jГ­t za svГЅmi sny.

ГљplnД› nejhorЕЎГ­ ale bylo, Еѕe Thor ДЌasto cГ­til, Еѕe ho bratЕ™i pro vЕЎechnu prГЎci, kterou pro nД› dД›lal, paradoxnД› spГ­ЕЎe nenГЎvidГ­. Mohl to vycГ­tit v kaЕѕdГ©m pohledu i ve vЕЎech jejich gestech. A i kdyЕѕ tomu sГЎm pЕ™Г­liЕЎ dobЕ™e nerozumД›l, bГЎl se jich a zГЎroveЕ€ jim zГЎvidД›l. MoЕѕnГЎ proto, Еѕe se od nich tolik liЕЎil. Nevypadal jako oni, nepouЕѕГ­val jejich „chlapské“ vГЅrazy, dokonce se ani neoblГ©kal jako oni, protoЕѕe otec schovГЎval vЕѕdy to nejlepЕЎГ­ – purpurovГ© tuniky a zlatem zdobenГ© zbranД› – pouze pro bratry, zatГ­mco na Thora zЕЇstГЎvaly jenom ty nejhrubЕЎГ­ a nejobyДЌejnД›jЕЎГ­ hadry.

Nicméně Thor se tím nenechával příliš trápit a dělal to nejlepší co mohl, vždy našel cestu jak šaty upravit, aby lépe seděly. Uvázal si kolem pasu šátek namísto opasku, a když přišlo léto, odpáral rukávy, aby jeho vypracované paže mohl ovívat letní vánek. Ke své tunice nosil kalhoty z hrubé tkaniny – jeho jediný pár – a boty vyrobené z té nejničemnější kůže, zašněrované vysoko až na holeně. Těžko je srovnávat s koženými botami jeho bratrů, ale přesto mu stačily. Celá jeho uniforma byla vlastně naprosto normální – pro pastýře.

TД›Еѕko by se u nД›j ale naЕЎlo typickГ© pastГЅЕ™skГ© vzezЕ™enГ­. Thor byl vysokГЅ a ЕЎtГ­hlГЅ, s hrdД› vyklenutou ДЌelistГ­, vГЅraznГЅmi lГ­cnГ­mi kostmi a ЕЎedГЅma oДЌima. Vypadal spГ­ЕЎe jako vГЎleДЌnГ­k, kterГЅ ztratil svou jednotku. RovnГ© hnД›dГ© vlasy mu volnД› spadaly za uЕЎi a skrz ofinu ЕѕivД› probleskovaly bystrГ© oДЌi.

Thorovi bratЕ™i smД›li dnes spГЎt dlouho. ДЊekala na nД› vydatnГЎ snГ­danД›. PotГ© budou vyslГЎni k Odvodu, vybaveni tД›mi nejlepЕЎГ­mi zbranД›mi a otcovГЅm poЕѕehnГЎnГ­m, zatГ­mco jejich mladЕЎГ­ bratr se ani nesmГ­ zГєДЌastnit. Jednou se pokusil otce zeptat, ale s dobrou se nepotГЎzal. Jeho otec diskuzi rezolutnД› utnul odmГ­tnutГ­m a Thor to pak jiЕѕ nikdy znovu nezkusil. Nebylo to fГ©r.

PЕ™esto byl vЕЎak Thor rozhodnutГЅ vzepЕ™Г­t se osudu, kterГЅ pro nД›j jeho otec naplГЎnoval. Jakmile se objevГ­ prvnГ­ jezdec krГЎlovskГ© kolony, pobД›ЕѕГ­ o zГЎvod zpГЎtky do jejich domu a postavГ­ se otci znovu. AЕҐ se mu to bude nebo nebude lГ­bit, nakonec bude stГЎt u Odvodu s ostatnГ­mi. Jeho otec ho nemЕЇЕѕe zastavit. PЕ™i pomyЕЎlenГ­ na ten moment vЕЎak cГ­til, jak mu v krku roste velkГЅ knedlГ­k.

KdyЕѕ prvnГ­ slunce vystoupalo o poznГЎnГ­ vГЅЕЎe, a kdyЕѕ se to druhГ©, mГЎtovД› zelenГ©, odhodlalo rovnД›Еѕ ukГЎzat na obzoru, pЕ™idГЎvajГ­c svГ© svД›tlo na fialovou oblohu, kolona se objevila.

StГЎl jako pЕ™imraЕѕenГЅ, cГ­til jak se mu po zГЎdech pЕ™ehnala chladivГЎ vlna. Tam na obzoru se objevil nejasnГЅ obrys vozu taЕѕenГ©ho koЕ€mi, jejichЕѕ kopyta vГ­Е™ila nad kolonou prach. Jeho srdce se rozbuЕЎilo jeЕЎtД› vГ­ce, kdyЕѕ se zГЎhy objevil druhГЅ vЕЇz. A potom dalЕЎГ­. I na takovou dГЎlku bylo vidД›t, jak se pozlacenГ© vozy blyЕЎtГ­ ve svД›tle sluncГ­. Jako kdyЕѕ plotice vyskakujГ­ z vody.

VokamЕѕiku, kdy napoДЌГ­tal dvanГЎct vozЕЇ, nemohl uЕѕ dГ©le otГЎlet. PoprvГ© ve svГ©m ЕѕivotД› zapomnД›l na svГ© stГЎdo, s divoce bijГ­cГ­m srdcem se otoДЌil a klopГЅtal dolЕЇ z kopce, pevnД› rozhodnutГЅ nezastavit se, dokud si nezГ­skГЎ jejich pozornost.



*



Thor se ani nezastavil aby nabral dech, když se řítil dolů z kopce, skrz křovinaté stromy, nijak se nezajímajíc, že ho jejich větve zraňují. Brzy dorazil na mýtinu odkud už mohl vidět vesnici, která se rozkládala hned pod ní. Byla to malá ospalá osada plná jednopodlažních, bíle omítnutých domků s doškovými střechami. Žilo zde několik tuctů rodin. Z většiny komínů stoupal kouř, protože většina obyvatel už byla vzhůru a připravovala snídani. Bylo to vlastně idylické místo, dostatečně daleko – celý den jízdy – od Králova Dvoru, aby to odradilo cestovatele od častých návštěv. Další z mnoha farmářských vesnic na okraji Prstenu, další zoubek ve velkém kole Západního království.

Thor pЕ™esprintoval poslednГ­ Гєsek, kterГЅ mu zbГЅval na nГЎves, zanechГЎvaje za sebou oblak prachu. Slepice a psi se tak tak stГ­hali uhГЅbat z cesty a staЕ™ena sedГ­cГ­ pЕ™ed svГЅm domkem, mГ­chajГ­c cosi v hrnci, se na nД›j zamraДЌila.

„Zpomal, kluku!“ zasyДЌela, kdyЕѕ ji mГ­jel a prach rozvГ­Е™enГЅ jeho nohou tГ©mД›Е™ zadusil jejГ­ oheЕ€.

Ale Thor nezpomalil ani v nejmenším – ne kvůli ní, ne kvůli nikomu. Zahnul do jedné postranní uličky, potom do druhé, kopírujíc svými pohyby dokonale všechny její zákruty, které znal i poslepu, až nakonec dorazil domů.

Bylo to malГ©, niДЌГ­m nevГЅraznГ© obydlГ­, stejnГ© jako vЕЎechna ostatnГ­. MД›lo bГ­lГ© stД›ny a vysokou doЕЎkovou stЕ™echu. StejnД› jako vД›tЕЎina ostatnГ­ch mД›lo jenom jednu mГ­stnost. Otec spal na jednГ© stranД› a jeho tЕ™i bratЕ™i naproti. Na rozdГ­l od ostatnГ­ch vЕЎak mД›l jejich dЕЇm vzadu pЕ™Г­stavek pro slepice. To bylo mГ­sto, kde spal i Thor. ZpoДЌГЎtku spГЎval spoleДЌnД› s bratry, ale postupem ДЌasu byli vД›tЕЎГ­ a vД›tЕЎГ­, a takГ© zlejЕЎГ­ a namyЕЎlenД›jЕЎГ­. Potom uЕѕ tam pro nД›j nebylo mГ­sto. Thorovi to zpoДЌГЎtku bylo lГ­to, ale nynГ­ si liboval, Еѕe mГЎ vlastnГ­ pokoj, kde se mЕЇЕѕe od bratrЕЇ izolovat. CelГ© to vlastnД› jenom potvrdilo nД›co, co uЕѕ dГЎvno stejnД› vД›dД›l, Еѕe je v tГ©to rodinД› jen a pouze trpД›nГЅm vydД›dД›ncem.

Thor se vЕ™Г­til do vchodovГЅch dveЕ™Г­ a zastavil se aЕѕ ve svД›tnici.

„OtДЌe!“ kЕ™iДЌel a zГЎroveЕ€ lapal po dechu. „StЕ™Г­brnГ­! UЕѕ jedou!“

Otec s bratry se zrovna maДЌkali kolem stolu se snГ­danГ­, obleДЌenГ­ ve svГЅch nejlepЕЎГ­ch ЕЎatech. Na jeho slova vyskoДЌili od stolu a drali se ke dveЕ™Г­m, strkajГ­ce do Thora rameny tak, Еѕe ho mГЎlem porazili na zem.

Thor je spД›ЕЎnД› nГЎsledoval a za malou chvГ­li uЕѕ vЕЎichni stГЎli s oДЌima upЕ™enГЅma k obzoru.

„Nikoho nevidГ­m,“ Е™ekl hlubokГЅm hlasem Drake, nejstarЕЎГ­ z bratrЕЇ. Se svГЅmi ЕЎirokГЅmi rameny, hnД›dГЅma oДЌima, ГєzkГЅmi odmГ­tavГЅmi rty a na krГЎtko stЕ™iЕѕenГЅmi vlasy, stejnД› jako zbГЅvajГ­cГ­ dva bratЕ™i, se teДЏ zamraДЌil na Thora. Jako obvykle.

„Ani jГЎ nic nevidГ­m,“ zahalasil o rok mladЕЎГ­ Dross, vЕѕdy stojГ­cГ­ po bratrovД› boku.

„UЕѕ jedou!“ brГЎnil se Thor. „PЕ™Г­sahГЎm!“

Otec jej chytil hrubД› za ramena a otoДЌil s nГ­m k sobД›.

“A jak to můžeš vědět?” dožadoval se odpovědi.

„VidД›l jsem je.“

„Jak? Odkud?“

Thor zavГЎhal, protoЕѕe ho otec dostal. SamozЕ™ejmД›, Еѕe vД›dД›l, Еѕe jedinГ© mГ­sto odkud mohl Thor kolonu spatЕ™it, bylo z vrcholku kopce. Thor nevД›dД›l co mГЎ odpovД›dД›t.

„Já…jsem vylezl na kopec…“

„Se stГЎdem? DobЕ™e vГ­ЕЎ, Еѕe nesmД›jГ­ tak daleko.“

„Ale dneska je to jinГ©. Musel jsem je vidД›t.“

Otec se zamraДЌil.

„OkamЕѕitД› jdi dovnitЕ™, vyleЕЎti meДЌe a pЕ™ines je bratrЕЇm. MusГ­ pЕ™ed krГЎlovГЅmi muЕѕi vypadat co nejlГ©pe.“

TГ­m byl otec s Thorem hotov a otoДЌil se zpД›t k bratrЕЇm, kteЕ™Г­ stГЎli na cestД› a vyhlГ­Еѕeli.

„MyslГ­ЕЎ, Еѕe nГЎЕЎ vyberou,“ zeptal se Durs, nejmladЕЎГ­ z tД›ch tЕ™Г­, ale i tak o tЕ™i roky starЕЎГ­ neЕѕ Thor.

„Byli by blГЎzni, kdyby to neudД›lali,“ Е™ekl otec. „Letos jim chybГ­ hodnД› rekrutЕЇ. Byl asi hodnД› malГЅ vГЅbД›r, jinak by se neobtД›Еѕovali jet aЕѕ sem. Jen stЕЇjte rovnД›, vy tЕ™i, brady vzhЕЇru a vypnД›te hruДЏ. NedГ­vejte se jim pЕ™Г­mo do oДЌГ­, ale ani neklopte zrak. BuДЏte silnГ­ a sebejistГ­. NesmГ­te ukГЎzat ЕѕГЎdnou slabost. Jestli se chcete dostat do krГЎlovy Legie, tak se musГ­te chovat jako kdyЕѕ v nГ­ uЕѕ jste.“

„Ano, otДЌe,“ odpovД›dД›li tЕ™i synovГ© jako jeden a napЕ™Г­mili se.

Otec se otoДЌil a zamraДЌil na Thora.

„Co tady jeЕЎtД› dД›lГЎЕЎ?“ zeptal se. „Mazej dovnitЕ™!“

Thor stГЎl na mГ­stД› a nemohl se rozhodnout. NechtД›l neuposlechnout otce, ale takГ© s nГ­m pЕ™ece musel mluvit. Jeho srdce prudce buЕЎilo, zatГ­mco se rozhodoval. Nakonec usoudil, Еѕe bude nejlepЕЎГ­ uposlechnout, pЕ™inГ©st meДЌe a teprve potom promluvit k otci. PЕ™estat poslouchat ГєplnД› by jeho vД›ci nijak nepomohlo.

A tak se Thor rozbД›hl skrz dЕЇm k zadnГ­mu vchodu, kde byl malГЅ pЕ™Г­stavek na zbranД›. NaЕЎel meДЌe svГЅch bratrЕЇ, vЕЎechny tЕ™i byly to nГЎdhernГ© kusy, rukojeti zdobenГ© stЕ™Г­brnГЅm tepГЎnГ­m, vzГЎcnГ© dary, na kterГ© otec musel roky ЕЎetЕ™it. Popadl vЕЎechny tЕ™i, jako vЕѕdy zaskoДЌen jejich vahou, a bД›Еѕel skrz dЕЇm zase ven.

PЕ™iЕ™Г­til se zpГЎtky k bratrЕЇm a kaЕѕdГ©mu podal jeho zbraЕ€. Potom se opД›t otoДЌil k otci.

„Co? Nejsou vyleЕЎtД›nГЅ?“ Е™ekl Drake.

Otec se na nД›j odmГ­tavД› podГ­val, ale neЕѕ staДЌil cokoliv Е™Г­ct, Thor zaДЌal mluvit sГЎm.

„OtДЌe, prosГ­m. MusГ­m s tebou mluvit!“

„Е?ekl jsem ti, Еѕe mГЎЕЎ naleЕЎtit…“

„ProsГ­m, otДЌe!“

Otec se na něj znovu, ale tentokrát nejistě, zamračil. Musel v Thorově tváři spatřit, že to o čem chce mluvit, je opravdu důležité, protože nakonec řekl: “Takže?“

„Chci aby mД› posoudili. StejnД› jako ostatnГ­. Pro Legii.“

SmГ­ch jeho bratrЕЇ, kterГЅ se mu ozval za zГЎdy, zpЕЇsobil, Еѕe se celГЅ zaДЌervenal.

Ale otec se nesmГЎl, naopak, jeho uЕѕ tak zamraДЌenГЅ obliДЌej se teДЏ se zachmuЕ™il jeЕЎtД› vГ­ce.

„VГЎЕѕnД› jo?“ zeptal se.

Thor vzruЕЎenД› pЕ™ikyvoval.

„Je mi ДЌtrnГЎct. UЕѕ jsem zpЕЇsobilГЅ.“

„OdЕ™ezkovi uЕѕ je ДЌtrnГЎct,“ Е™ekl Drake pohrdavД›. „Kdyby tД› vybrali, byl bys ze vЕЎech nejmladЕЎГ­. To si myslГ­ЕЎ, Еѕe si vyberou spГ­ЕЎ tebe neЕѕ nД›koho jako jsem jГЎ, o pД›t let starЕЎГ­ chlap?“

„JseЕЎ drzej,“ Е™ekl Durs. „VЕѕdycky jsi byl.“

Thor se na nД› podГ­val. „JГЎ se ale neptГЎm vГЎs,“ Е™ekl.

Potom se hned obrГЎtil zpГЎtky k otci, kterГЅ se stГЎle jeЕЎtД› kabonil.

„OtДЌe, prosГ­m,“ Е™ekl. „Dej mi ЕЎanci. To je vЕЎechno o co ЕѕГЎdГЎm. JГЎ vГ­m, Еѕe jsem mladГЅ, ale to se ДЌasem zmД›nГ­. DokГЎЕѕu se o sebe postarat.“

Otec zakroutil hlavou.

„Ty nejsi vojГЎk, chlapДЌe. Nejsi jako tvoji bratЕ™i. Jsi pasГЎk ovcГ­. TvЕЇj Еѕivot je tady. Se mnou. BudeЕЎ dД›lat svoje povinnosti a budeЕЎ je dД›lat dobЕ™e. ДЊlovД›k by nemД›l snГ­t pЕ™Г­liЕЎ vysoko. SmiЕ™ se se svГЅm Еѕivotem a nauДЌ se ho mГ­t rГЎd.“

Thor cГ­til, jak se mu srdce pomalouДЌku lГЎme na malГ© kousky a jeho ЕѕivotnГ­ plГЎny se rozpadajГ­ pЕ™Г­mo pЕ™ed jeho oДЌima.

Ne, pomyslel si. Tohle nemЕЇЕѕe bГЅt konec.

„Ale otДЌe…“

„Ticho!“ rozЕ™Г­zl otcЕЇv vГЅkЕ™ik rannГ­ vzduch. „MГЎm toho dost. UЕѕ jsou tady. KliДЏ se z cesty a chovej se sluЕЎnД› aЕѕ tu budou.“

Otec postoupil kupЕ™edu a jednou rukou odstrДЌil Thora stranou, jako by byl nД›jakГЎ vД›c, kterГЎ ani nestojГ­ za pohled. SvalnatГЎ paЕѕe se prudce opЕ™ela do Thorovy hrudi.

UlicГ­ se nГЎhle rozlehl velkГЅ hluk. LidГ© se vyhrnuli ven z domkЕЇ a postГЎvali po stranГЎch cesty. VelkГЅ oblak prachu ohlaЕЎoval pЕ™Г­chod karavany, kterГЎ se zГЎhy objevila v ulicГ­ch. Tucet tД›ЕѕkГЅch vozЕЇ, taЕѕenГЅch koЕ€mi si to hЕ™mД›lo na nГЎves.

Objevili se ve mД›stД› nГЎhle jako skuteДЌnГЎ armГЎda a zastavili nedaleko Thorova domu. Jejich konД› tanДЌili na mГ­stД› a frkali. Zabralo notnou chvГ­li, neЕѕ se zvednutГЅ prach alespoЕ€ trochu usadil, zatГ­mco Thor se snaЕѕil pЕ™es nД›j zahlГ©dnout alespoЕ€ nД›co z jejich vГЅzbroje a brnД›nГ­. Nikdy nevidД›l StЕ™Г­brnГ© takhle zblГ­zka. Jeho srdce bilo vzruЕЎenГ­m.

VojГЎk jedoucГ­ v ДЌele kolony sesedl ze svГ©ho hЕ™ebce. OpravdovГЅ ДЌlen StЕ™Г­brnГЅch, odД›nГЅ v blyЕЎtivГ© krouЕѕkovГ© koЕЎili a dlouhГЅm meДЌem pЕ™ipГЎsanГЅm k boku. Vypadal asi tak na tЕ™icet let, strniЕЎtД› na bradД›, jizva na tvГЎЕ™i a nos kdysi zlomenГЅ v boji. Byl to nejpЕЇsobivД›jЕЎГ­ muЕѕ jakГ©ho Thor kdy vidД›l, dvakrГЎt ЕЎirokГЅ jako ostatnГ­. VГЅraz v jeho tvГЎЕ™i prozrazoval, Еѕe zde mГЎ vedoucГ­ Гєlohu.

VojГЎk seskoДЌil na praЕЎnou cestu a, cinkaje ostruhami, pЕ™edstoupil pЕ™ed seЕ™azenГ© chlapce.

Kolem celé návsi stáli tucty mladých mužů a chlapců v očekávání a s tichou nadějí. Vstoupit do řad Stříbrných znamenalo život plný cti, bitev, slávy a proslulosti – a také titulů, bohatství a třeba i půdy. Znamenalo to získat tu nejlepší nevěstu, nejpříhodnější pozemky a žít život na výsluní. Znamenalo to čest pro celou rodinu. Vstup do Legie byl pro tohle všechno prvním krokem.

Thor si prohlížel veliké, pozlacené vozy a dobře věděl, že jedině tato monstra dokáží uvést všechny rekruty. Kolona navštívila na své cestě mnoho měst a vesnic. Znepokojeně polknul, když si uvědomil, že jeho šance jsou ještě nepatrnější, než si původně myslel. Musel by se vyrovnat všem těmto chlapcům – mnozí z nich byli rození bojovníci – stejně jako svým třem bratrům. Měl pocit, že je možná všechno jeho snažení marné.

Thor mohl stД›ЕѕГ­ dГЅchat, kdyЕѕ vojГЎk tiЕЎe krГЎДЌel podГ©l Е™ady doufajГ­cГ­ch rГЎdoby rekrutЕЇ. ZaДЌal na vzdГЎlenД›jЕЎГ­m konci nГЎvsi a pomalouДЌku obchГЎzel dokola. Thor samozЕ™ejmД› vЕЎechny pЕ™Г­tomnГ© chlapce dobЕ™e znal. VД›dД›l takГ©, Еѕe nД›kteЕ™Г­ z nich ve skuteДЌnosti nechtД›jГ­ bГЅt vybrГЎni, ale jejich rodiny je pЕ™esto chtД›jГ­ vyslat do svД›ta. TakovГ­ mД›li od zaДЌГЎtku strach a nejspГ­ЕЎ z nich budou jenom ЕЎpatnГ­ vojГЎci.

Thor se propadal hanbou. CГ­til, Еѕe si zaslouЕѕГ­ bГЅt vybrГЎn stejnД› jako kterГЅkoliv z tД›ch, co stГЎli teДЏ v Е™adД›. Jenom to, Еѕe jeho bratЕ™i byli starЕЎГ­, vД›tЕЎГ­ a silnД›jЕЎГ­ pЕ™ece jeЕЎtД› neznamenalo, Еѕe by nemД›l alespoЕ€ dostat tu ЕЎanci postavit se do Е™ady s nimi a bГЅt tЕ™eba i vybrГЎn. HoЕ™el nenГЎvistГ­ vЕЇДЌi svГ©mu otci, a kdyЕѕ vojГЎk doЕЎel aЕѕ k nim, mД›l pocit, Еѕe snad vyletГ­ z kЕЇЕѕe.

VojГЎk se poprvГ© na svГ© cestД› kolem nГЎvsi zastavil. PЕ™Г­mo pЕ™ed ThorovГЅmi bratry. ProhlГ©dl si je od shora dolЕЇ a zdГЎlo se, Еѕe na nД›j udД›lali dojem. NatГЎhl se, chytil jГ­lec jednoho z jejich meДЌЕЇ a tasil. MoЕѕnГЎ aby zjistil, jak kvalitnД› je kovanГЅ.

Pak se uchechtl.

„Tys tenhle meДЌ jeЕЎtД› nikdy doopravdy nepouЕѕil, Еѕe?“ zeptal se Drakea.

Thor poprvГ© v ЕѕivotД› uvidД›l Drakea nervГіznГ­ho. Drake tД›Еѕce polkl.

„Ne, mЕЇj pane. Ale pouЕѕil jsem jej mnohokrГЎt pЕ™i trГ©ninku a…“

„PЕ™i trГ©ninku!“

VojГЎk propukl v hurГіnskГЅ smГ­ch a otoДЌil se k ostatnГ­m, kteЕ™Г­ se rovnД›Еѕ pЕ™idali, vysmГ­vajГ­ce se Drakeovi pЕ™Г­mo do tvГЎЕ™e.

Ta se okamЕѕitД› zbarvila do ruda. Bylo to poprvГ©, co Thor vidД›l Drakea ponГ­ЕѕenГ©ho. BД›ЕѕnД› to byl Drake, kdo poniЕѕoval ostatnГ­.

„No, potom mЕЇЕѕeme nepochybnД› naЕЎim nepЕ™ГЎtelЕЇm Е™Г­ct, aby se tД› bГЎli – ty, kterГЅ vlГЎdneЕЎ meДЌem v trГ©ninku!“

ZГЎstup vojГЎkЕЇ se znovu rozesmГЎl.

Velitel se potom otoДЌil k dalЕЎГ­m ThorovГЅm bratrЕЇm.

„TЕ™i kusy z jednoho stГЎda,“ hladil si strniЕЎtД› na bradД›. „To se mЕЇЕѕe hodit. VЕЎichni jste pД›knД› urostlГ­. I kdyЕѕ zelenГЎДЌi. Budete potЕ™ebovat spoustu trГ©ninku, aby z vГЎs nakonec nД›co bylo.“

Na chvГ­li se odmlДЌel.

„MyslГ­m, Еѕe pro vГЎs najdeme mГ­sto.“

KГЅvnul bradou smД›rem k prvnГ­mu vozu.

„Hybaj dovnitЕ™. Ale pospД›ЕЎte si, neЕѕ si to rozmyslГ­m.“

VЕЎichni tЕ™i bratЕ™i se celГ­ rozzГЎЕ™enГ­ rozebД›hli k vozu. Thor si dobЕ™e vЕЎiml, Еѕe otcova tvГЎЕ™ se rozjasnila takГ©.

On sГЎm se cГ­til pod psa, kdyЕѕ je sledoval jak nastupujГ­.

VojГЎk uЕѕ pomalu odchГЎzel k dalЕЎГ­mu domu. Thorova sebekontrola a trpД›livost prГЎvД› doЕЎla.

„Sire!“ zakЕ™iДЌel Thor.

Otec po nД›m vrhl rozzlobenГЅ pohled, ale Thor se o to uЕѕ nezajГ­mal.

VojГЎk se zastavil zГЎdy k Thorovi a pomalouДЌku se otoДЌil.

Thor postoupil dva kroky kupЕ™edu a, se srdcem bijГ­cГ­m aЕѕ v krku, vypГ­nal hruДЏ jak jenom dokГЎzal.

„JeЕЎtД› jste neposoudil mne, sire,“ Е™ekl.

VojГЎk si pЕ™ekvapenД› prohlГ©dl Thora od hlavy k patД›, jako by to byl nД›jakГЅ vtip.

„Opravdu?“ zeptal se a propukl v smГ­ch.

Jeho muЕѕi se zaДЌali smГЎt takГ©. Ale Thora to vЕЇbec nezajГ­malo. Tohle byla jeho chvГ­le. Bylo to teДЏ, nebo nikdy.

„Chci vstoupit do Legie!“ Е™ekl Thor.

VojГЎk pЕ™edstoupil pЕ™ed chlapce a tyДЌil se nad nГ­m jako hora.

„JeЕЎtД› poЕ™ГЎd tam chceЕЎ?“

Vypadal pobavenД›.

„Bylo ti uЕѕ vЕЇbec ДЌtrnГЎct let?“

„Bylo, sire. PЕ™ed dvД›ma tГЅdny.“

„PЕ™ed dvД›ma tГЅdny!“

VojГЎk znovu vyprskl smГ­chy, stejnД› jako jeho druhovГ©.

„V tom pЕ™Г­padД› by se naЕЎi nepЕ™ГЎtelГ© mД›li zaДЌГ­t tЕ™ГЎst strachy jakmile tД› spatЕ™Г­.“

Thor opět začínal cítit ponížení. Musel rychle něco udělat. Takhle to nemohl nechat. Voják se otočil a odcházel – přesně tomu musel Thor za každou cenu zabránit.

Postoupil o dalЕЎГ­ krok kupЕ™edu a zaЕ™val: „Sire! DД›lГЎte chybu!“

Dav zdД›ЕЎenД› zalapal po dechu, kdyЕѕ se vojГЎk zastavil a znovu se velice pomalouДЌku otoДЌil.

TeДЏ uЕѕ se ale mraДЌil.

„Kluku hloupГЎ,“ Е™ekl ThorЕЇv otec a chytil chlapce za rameno, „koukej mazat domЕЇ!“

„Nikam nejdu!“ zakЕ™iДЌel Thor a setЕ™ГЎsl otcovu ruku.

VojГЎk znovu pЕ™edstoupil pЕ™ed chlapce. Otec se okamЕѕitД› stГЎhnul.

„VГ­ЕЎ jakГЅ je trest za urГЎЕѕku ДЌlena StЕ™Г­brnГЅch?“ vyЕЎtД›kl.

Thorovo srdce buЕЎilo jako o zГЎvod, ale dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe teДЏ se nesmГ­ poddat.

„ProsГ­m, odpusЕҐte mu, sire,“ Е™ekl ThorЕЇv otec. „Je to jeЕЎtД› poЕ™ГЎd jenom malГ© dД›cko a…“

„S tebou nikdo nemluvГ­,“ Е™ekl vojГЎk a neГєstupnГЅm pohledem donutil otce aby mlДЌel.

Potom se vojГЎk otoДЌil zpГЎtky k chlapci.

„OdpovД›z!“ Е™ekl.

Thor tД›Еѕce polkl. Tohle neЕЎlo tak, jak si to plГЎnoval.

„Urazit ДЌlena StЕ™Г­brnГЅch je stejnГ© jako urazit krГЎle samotnГ©ho,“ Е™ekl Thor pokornД› tak, jak se mu to vynoЕ™ilo z pamД›ti.

„PЕ™esnД› tak,“ Е™ekl vojГЎk. „To znamenГЎ, Еѕe ti teДЏ mЕЇЕѕu nechat vysГЎzet ДЌtyЕ™icet ran biДЌem jestli budu chtГ­t.“

„NechtД›l jsem tД› urazit, sire,“ Е™ekl Thor. „Jenom chci bГЅt vybrГЎn. ProsГ­m. Snil jsem o tom celГЅ svЕЇj Еѕivot. ProsГ­m. Nechte mД› stГЎt se jednГ­m z vГЎs.“

VojГЎk se na nД›j upЕ™enД› dГ­val. Jeho tvГЎЕ™ pomalouДЌku nabГЅvala mД›kДЌГ­ch rysЕЇ. Po dlouhГ© chvГ­li pokГЅval hlavou.

„Jsi mladГЅ, kluku. MГЎЕЎ stateДЌnГ© srdce. Ale jeЕЎtД› nejsi pЕ™ipravenГЅ. VraЕҐ se k nГЎm aЕѕ pЕ™estaneЕЎ pГ­t mГЎmino mlГ©ko.“

PotГ© se otoДЌil, rychle odkrГЎДЌel pryДЌ a vyskoДЌil na konД›. OstatnГ­ch chlapcЕЇ si pЕ™itom uЕѕ ani nevЕЎiml.

Naprosto sklГ­ДЌenГЅ Thor pozoroval, jak se kolona dala do pohybu a stejnД› rychle jako se ve vsi objevila, byla najednou ta tam.

PoslednГ­ vД›cГ­, kterou Thor z kolony zahlГ©dl, byli jeho bratЕ™i sedГ­cГ­ na konci vozu. VЕЎichni tЕ™i mu vД›novali pohledy plnГ© posmД›chu. OdjГ­ЕѕdД›li pryДЌ pЕ™Г­mo pЕ™ed jeho oДЌima. OdjГ­ЕѕdД›li daleko odsud, za lepЕЎГ­m Еѕivotem.

Thor cГ­til, Еѕe v nД›m cosi prГЎvД› zemЕ™elo.

Jakmile podГ­vanГЎ pominula, vesniДЌanГ© se opД›t zaДЌali rozchГЎzet do svГЅch domovЕЇ.

„UvД›domujeЕЎ si vЕЇbec, jakou hloupost jsi udД›lal, ty kluku blГЎznivej?“ vyЕЎtД›kl ThorЕЇv otec a chytil chlapce za ramena. „UvД›domujeЕЎ si, Еѕe jsi mohl naprosto zniДЌit ЕЎance svГЅch bratrЕЇ?“

Thor hrubД› setЕ™epal otcovy ruce z ramen. Ten se napЕ™ГЎhl a uЕЎtД›dЕ™il synovi polГ­ДЌek hЕ™ebetem ruky.

Chlapec se na otce takГ© zamraДЌil. ДЊГЎst jeho jГЎ chtД›la zpoДЌГЎtku otcovi rГЎnu oplatit. Ale nakonec se dokГЎzal ovlГЎdnout.

„Dojdi pro moje ovce a pЕ™iveДЏ je zpГЎtky. TeДЏ hned! A aЕѕ se vrГЎtГ­ЕЎ, neДЌekej, Еѕe tu dneska budeЕЎ mГ­t veДЌeЕ™i. A doporuДЌuju ti hodnД› popЕ™emГЅЕЎlet o tom co jsi vyvedl.“

„MoЕѕnГЎ se nevrГЎtГ­m vЕЇbec!“ zakЕ™iДЌel Thor, otoДЌil se a naЕЎtvanД› odchГЎzel pryДЌ. PryДЌ od domova. Do kopcЕЇ.

„Thore!“ kЕ™iДЌel otec. PoslednГ­ch nД›kolik vesniДЌanЕЇ, kteЕ™Г­ se jeЕЎtД› nerozeЕЎli domЕЇ, celГ© scГ©nД› pЕ™ihlГ­Еѕelo.

Thor pЕ™eЕЎel do klusu a potom do bД›hu, ve snaze dostat se od toho mГ­sta co nejdГЎl. Skoro si ani nevЕЎiml, Еѕe jeho tvГЎЕ™e zaДЌaly zalГ©vat velkГ© slzy, protoЕѕe jedinГЅ sen, kterГЅ se kdy odvaЕѕoval snГ­t, se teДЏ zdГЎl bГЅt doДЌista poЕЎlapГЎn a zniДЌen.




KAPITOLA DRUHГЃ


Thor se potuloval v kopcГ­ch celГ© hodiny, aЕѕ nakonec na vrcholku jednoho z nich koneДЌnД› usedl, ruce zkЕ™Г­Еѕil pЕ™es nohy a zadumanД› sledoval obzor. DГ­val se, jak kolona mizГ­ v dГЎli, a jak se rozplГЅvГЎ oblak prachu, kterГЅ zvedala, a kterГЅ se potom drЕѕel ve vzduchu jeЕЎtД› hodiny potГ©.

Žádné další návštěvy už nebudou. Nyní byl odsouzen zůstat v téhle vesnici po dlouhé roky a doufat, že přijde druhá šance – jestli ovšem vůbec někdy přijde. A jestli to jeho otec vůbec někdy dovolí. Odteď už bude v domě jenom on a otec, nikdo jiný. A může vzít jed na to, že mu otec dá pořádně pocítit, jak moc jej naštval. Chtěl by, aby Thor zůstal tady, a nadále dělat otci služebníka, až by se roky sešly s roky a on by nakonec skončil v téhle vesnici a v tom malém, bezvýznamném životě nadobro, přesně jako otec. Bratři mezitím budou sbírat slávu a proslulost. Po celém těle cítil ponížení, kterého se mu dostalo. Tohle nebyl život, který chtěl žít a dobře to věděl.

Znovu a znovu Thor namГЎhal mozek ve snaze na nД›co pЕ™ijГ­t. Cokoliv, co by to mohlo zmД›nit. Ale nic takovГ©ho tu jednoduЕЎe nebylo. ЕЅivot mu rozdal prГЎvД› tyto karty a ЕѕГЎdnГ© jinГ©.

Po několika hodinách se nakonec zvedl a, jakoby bez života, se začal šourat zpátky do známějších kopců. Výše a výše. Nevyhnutelně nakonec musel skončit na tom nejvyšším, kde ráno zanechal stádo. Zatímco šplhal vzhůru, první slunce zapadlo a druhé dosáhlo svého poledne a zalévalo oblohu svým zeleným světlem. Když se tak loudal krajem, pohrával si Thor s prakem, který měl uvázaný kolem zápěstí. Bylo to dobrá, léty prověřená zbraň. Potěžkal v ruce kožený pytlík, který měl uvázaný u boku, a prsty nahmatal kameny, jež byly uložené uvnitř. Jeden hladší než druhý, všechny nasbírané z okolních potoků. Někdy střílel po ptácích, jindy po hlodavcích. Byl to zvyk, který zakořenil v jeho životě už před mnoha lety. Zpočátku nedokázal trefit vůbec nic. Potom se mu jednou konečně podařilo trefit pohyblivý cíl. Od té doby byla jeho muška přesná. Nyní bylo vrhání kamenů jako jeho přirozenost – a navíc to byla činnost, u které se dokázal uklidnit. Jeho bratři možná dokáží mečem přeseknout poleno, ale nikdy by netrefili letícího ptáka kamenem.

Thor bezmyЕЎlenkovitД› zaloЕѕil kГЎmen do praku, zaklonil se trochu dozadu, a vrhnul kГЎmen vЕЎГ­ silou, kterou naЕЎel, pЕ™edstavuje si, Еѕe stЕ™Г­lГ­ na vlastnГ­ho otce. Trefil vД›tev vzdГЎlenГ©ho stromu. ДЊistД› ji ze stromu ustЕ™elil. KdyЕѕ si kdysi uvД›domil, Еѕe by mohl zvГ­Е™ata, kterГЎ mu slouЕѕila za cГ­le, vlastnД› zabГ­t, zalekl se vlastnГ­ sГ­ly i toho, co mohla zpЕЇsobit. MГ­sto toho teДЏ jako terДЌe pouЕѕГ­val vД›tve. LedaЕѕe by se u jeho stГЎda objevila liЕЎka. Po nД›jakГ©m ДЌase je tГ­mhle zpЕЇsobem nauДЌil, aby se drЕѕely dГЎl. Thorovy ovce byly tГ­m nejbezpeДЌnД›jЕЎГ­m stГЎdem z celГ© vesnice.

Thor pomyslel na svГ© bratry, na to kde teДЏ asi jsou, a uЕѕ byl zase rozzlobenГЅ. Po jednodennГ­ jГ­zdД› dorazГ­ do KrГЎlova Dvoru. On si to mohl jenom pЕ™edstavovat. VidД›l, jak pЕ™ijГ­ЕѕdД›jГ­ za zvukЕЇ fanfГЎr a jak je lidГ©, obleДЌenГ­ ve svГЅch nejlepЕЎГ­ch ЕЎatech, pЕ™ichГЎzejГ­ pozdravit. VГЎleДЌnГ­ci je rovnД›Еѕ zdravГ­. ДЊlenovГ© StЕ™Г­brnГЅch. Dostanou svГЎ mГ­sta v kasГЎrnГЎch Legie, kde budou kaЕѕdГЅ den trГ©novat v krГЎlovskГЅch cviДЌiЕЎtГ­ch s tД›mi nejlepЕЎГ­mi zbranД›mi. KaЕѕdГЅ z nich bude slouЕѕit jako panoЕЎ pro nД›kterГ©ho z rytГ­Е™ЕЇ. A jednoho dne se sami stanou rytГ­Е™i, dostanou svГ© vlastnГ­ konД›, svГ© vlastnГ­ erby a svГ© vlastnГ­ panoЕЎe.

Budou se podГ­let na vЕЎemoЕѕnГЅch festivalech a budou jГ­st u krГЎlova stolu. Byla to pЕ™edstava ГєЕѕasnГ©ho Еѕivota. MoЕѕnost, kterГЎ mu doslova protekla mezi prsty.

Thorovi se ze vЕЎeho dД›lalo nanic, a tak se snaЕѕil to prostД› pustit z hlavy. Ale nemohl si pomoci. ДЊГЎst jeho jГЎ, nД›kde hluboko uvnitЕ™, na nД›j nepЕ™estГЎvala kЕ™iДЌet. Е?Г­kala mu, Еѕe to nesmГ­ vzdГЎvat ani teДЏ, Еѕe jeho osud byl, je a bude vД›tЕЎГ­ neЕѕ jak se teДЏ zdГЎ. On sГЎm nevД›dД›l, jakГЅ jeho osud je, ale byl si naprosto jistГЅ, Еѕe to nenГ­ Еѕivot tady. CГ­til, Еѕe je jinГЅ neЕѕ ostatnГ­. MoЕѕnГЎ dokonce vГЅjimeДЌnГЅ. Nikdo z mГ­stnГ­ch mu vlastnД› nikdy nerozumД›l. A tak ho vЕЎichni jenom podceЕ€ovali.

KoneДЌnД› Thor dorazil na vrchol nejvyЕЎЕЎГ­ho kopce a naЕЎel svГ© stГЎdo. SkvД›le vycviДЌenГ© ovce se stГЎle drЕѕely pohromadД› a pГЎsly se spokojenД› na ДЌemkoliv zelenГ©m, co se dalo v okolГ­ najГ­t. KdyЕѕ vЕЎak spoДЌГ­tal ДЌervenГ© teДЌky, kterГ© mД›ly namalovanГ© na zГЎdech, strnul v Гєleku. Jedna ovce chybД›la.

PoДЌГ­tal znovu a znovu. Nemohl tomu uvД›Е™it, ale opravdu, jedna byla pryДЌ.

Nikdy pЕ™edtГ­m Thor neztratil jedinou ovci, a otec ho nejspГ­ЕЎ rovnou zabije aЕѕ se to dozvГ­. Ba co hЕЇЕ™, pЕ™edstava, Еѕe jedna z jeho ovcГ­ je teДЏ nД›kde sama, vystraЕЎenГЎ a zranitelnГЎ, jej trГЎpila ze vЕЎeho nejvГ­c. NesnГЎЕЎel pomyЕЎlenГ­, Еѕe kdokoliv nebo cokoliv nevinnГ©ho musГ­ trpД›t.

Thor pobГ­hal po vrcholku kopce sem a tam a obhlГ­Еѕel okolГ­, dokud ji neuvidД›l. Daleko odsud, o nД›kolik kopcЕЇ dГЎl, se pГЎsla osamД›lГЎ ovce s ДЌervenГЅm znakem na zГЎdech. Byla to ta nejmladЕЎГ­ a nejdivoДЌejЕЎГ­ ze stГЎda. Poklesl na duchu, kdyЕѕ si uvД›domil, Еѕe ovce nejenЕѕe utekla, ale ze vЕЎech moЕѕnГЅch cest si vybrala prГЎvД› tu, kterГЎ vedla na zГЎpad, do TemnГ©ho lesa.

Thor polknul. TemnГЅ les bylo zakГЎzanГ© mГ­sto. Nejenom pro ovce, ale dokonce i pro lidi. Bylo to daleko za hranicГ­ vesnice a Thor vД›dД›l, Еѕe jГ­t tam je riskantnГ­. Nikdy pЕ™edtГ­m to neudД›lal. JГ­t tam byla podle povД›sti tГ©mД›Е™ jistГЎ smrt. NeprozkoumanГЅ les byl plnГЅ nebezpeДЌnГЅch zvГ­Е™at.

Thor se podГ­val na temnГ­cГ­ se nebe a zvaЕѕoval, co si poДЌГ­t. Nemohl pЕ™ece nechat svoji ovci jen tak odejГ­t. Nakonec si Е™ekl, Еѕe jestli se bude pohybovat opravdu rychle, mohl by bГЅt do soumraku zpГЎtky.

Jednou jedinkrГЎt se ohlГ©dl, aby zkontroloval stГЎdo a potom se rychle rozbД›hl smД›rem na zГЎpad, do TemnГ©ho lesa, kolem kterГ©ho se stahovala tД›ЕѕkГЎ mraДЌna. ChvГ­lemi mД›l pocit, Еѕe uЕѕ prostД› nemГЎ ЕѕГЎdnГЅ zbГЅvajГ­cГ­ dech, ale nohy ho pЕ™esto nesly dГЎl a dГЎl. VД›dД›l dobЕ™e, Еѕe teДЏ uЕѕ se nemЕЇЕѕe vrГЎtit, i kdyby tЕ™eba chtД›l.

Bylo to jako bД›Еѕet vstЕ™Г­c noДЌnГ­ mЕЇЕ™e.



*



Thor sebД›hl sГ©rii menЕЎГ­ch kopcЕЇ aniЕѕ by si dopЕ™ГЎl chvilku oddechu a uЕѕ se blГ­Еѕil k tД›ЕѕkГ©mu baldachГЅnu TemnГ©ho lesa. Cesty konДЌily tam, kde stromy zaДЌГ­naly a on se najednou ocitl v neznГЎmГ©m teritoriu. SpadanГ© listГ­ hlasitД› ЕЎustilo pod jeho nohama.

V okamžiku, kdy vstoupil do lesa, vše kolem něj pohltilo příšeří. Denní světlo bylo zachycováno borovicemi rozpínajícími své koruny někde v horních patrech lesa. Také zde bylo znatelně chladněji než venku, a jakmile překročil práh lesa, ucítil mrazení v zádech. Nebylo způsobené jenom temnotou a chladem – bylo tu ještě něco dalšího. Něco, co nedokázal pojmenovat…byl sledován.

Thor vzhlГ©dl vzhЕЇru k prastarГЅm vД›tvГ­m, sukovitГЅm, silnД›jЕЎГ­m neЕѕ on sГЎm, pohupujГ­cГ­m se a vrzajГ­cГ­m v lehkГ©m vД›tru. JeЕЎtД› se nedostal do lesa ani na padesГЎt krokЕЇ, kdyЕѕ tu zaslechl zvlГЎЕЎtnГ­ zvГ­Е™ecГ­ zvuky. OhlГ©dl se a zjistil, Еѕe uЕѕ teДЏ mЕЇЕѕe jenom stД›ЕѕГ­ rozeznat mГ­sto, kterГЅm do lesa vstoupil, uЕѕ teДЏ se zdГЎlo, Еѕe by nemusel najГ­t cestu zpГЎtky ven. ZavГЎhal.

TemnГЅ les byl odnepamД›ti pro celou osadu, i pro Thorovo vlastnГ­ povД›domГ­, nД›ДЌГ­m hluboce zГЎhadnГЅm. ЕЅГЎdnГЅ pasГЎk, kterГЅ kdy ztratil ovci v TemnГ©m lese, se nikdy neodvГЎЕѕil ji tam jГ­t hledat. Dokonce ani takovГЅhle kousek do lesa. PovД›sti o tomto mГ­stД› byly pЕ™Г­liЕЎ temnГ©, pЕ™Г­liЕЎ zlovД›stnГ©.

Toho dne se ale uЕѕ udГЎlo tolik vД›cГ­, Еѕe se Thor jednoduЕЎe pЕ™estal starat a odhodil veЕЎkerou opatrnost za hlavu. Jedna jeho ДЌГЎst si ze vЕЎeho nejvГ­c pЕ™ГЎla opЕ™Г­t se do mantinelЕЇ jeho starГ©ho Еѕivota, dostat se od domova co nejdГЎl je to moЕѕnГ© a jednoduЕЎe nechat Еѕivot, aby s nГ­m naloЕѕil tak, jak uznГЎ za vhodnГ©.

OdvГЎЕѕil se postoupit dГЎle. Brzy se ale zase zastavil, protoЕѕe si nebyl jistГЅ kudy se vydat dГЎl. VЕЎiml si stop v listГ­ a ohnutГЅch vД›tviДЌek. Tudy jeho ovce urДЌitД› musela prochГЎzet. Vydal se tedy tГ­m smД›rem. Po nД›jakГ©m ДЌase zmД›nil smД›r jeЕЎtД› jednou.

NeЕѕ staДЌila ubД›hnout dalЕЎГ­ hodina, byl beznadД›jnД› ztracenГЅ. SnaЕѕil se vybavit si smД›r, kterГЅm pЕ™iЕЎel, ale aЕҐ dД›lal co dД›lal, nebyl si vЕЇbec jistГЅ. NepЕ™Г­jemnГЅ pocit sevЕ™el jeho Гєtroby, ale zГЎroveЕ€ si uvД›domoval, Еѕe jedinГЅ sprГЎvnГЅ smД›r je teДЏ ten, kterГЅ vede kupЕ™edu.

V dГЎlce najednou spatЕ™il paprsek dennГ­ho svД›tla a vydal se k nД›mu. Dostal se tak na malou mГЅtinku, na jejГ­mЕѕ okraji se zastavil jako pЕ™imraЕѕenГЅ. Nemohl uvД›Е™it tomu, co vidД›l.

UprostЕ™ed mГЅtiny stГЎl muЕѕ obleДЌenГЅ v modrГ© satГ©novГ© rГіbД›. K Thorovi byl obrГЎcenГЅ zГЎdy. NД›co vЕЎak nebylo v ГєplnГ©m poЕ™ГЎdku. Postava stojГ­cГ­ na mГЅtinД› nebyla normГЎlnГ­ ДЌlovД›k. Thor to mohl jasnД› cГ­tit. MoЕѕnГЎ to byl druid. StГЎl tam, vysokГЅ a vzpЕ™Г­menГЅ, hlavu ukrytou v kГЎpi, dokonale klidnГЅ a nehybnГЅ, jako kdyby ho okolnГ­ svД›t ani trochu nezajГ­mal.

Thor si nebyl jistГЅ co teДЏ udД›lat. O druidech uЕѕ slyЕЎel, ale nikdy pЕ™edtГ­m ЕѕГЎdnГ©ho nepotkal. Podle znakЕЇ na jeho zlatД› lemovanГ© rГіbД› to nebyl jenom ledajakГЅ druid, ty znaky byly krГЎlovskГ©. Byly to znaky KrГЎlova Dvora. Thor to nedokГЎzal pochopit. Co dД›lГЎ krГЎlovskГЅ druid v tГ©hle konДЌinД›?

Po chvГ­li, kterГЎ se zdГЎla spГ­ЕЎe jako vД›ДЌnost, se druid pomalu otoДЌil a podГ­val se na Thora. A Thor jeho tvГЎЕ™ poznal. Sebralo mu to dech. Byla to totiЕѕ jedna z nejznГЎmД›jЕЎГ­ch tvГЎЕ™Г­ v celГ©m krГЎlovstvГ­. KrГЎlЕЇv osobnГ­ druid. Argon, kanclГ©Е™ krГЎlЕЇ ZГЎpadnГ­ho krГЎlovstvГ­ v poslednГ­ch nД›kolika stoletГ­ch. Co pohledГЎval tak daleko od dvora, uprostЕ™ed TemnГ©ho lesa, byla naprostГЎ zГЎhada. Thor si nebyl jistГЅ, jestli se mu to vЕЎechno jenom nezdГЎ.

„TvГ© oДЌi tД› neklamou,“ Е™ekl Argon a dГ­val se pЕ™Г­mo na Thora.

Jeho hlas byl hlubokГЅ, jakoby prastarГЅ, jako kdyby skrze nД›j promlouvaly samotnГ© stromy. Jeho velkГ© prЕЇsvitnГ© oДЌi zkoumaly Thora od hlavy k patД› a snad i skrz nД›j. Thor cГ­til silnou energii, kterГЎ vyzaЕ™ovala z druidova tД›la, jenЕѕ stГЎl ve sluneДЌnГ­m kuЕѕelu.

Thor se okamЕѕitД› vzpamatoval, poklekl a sklonil hlavu.

„MЕЇj pane,“ Е™ekl „je mi lГ­to, Еѕe jsem tД› vyruЕЎil.“

Projev neГєcty ke krГЎlovu kanclГ©Е™i se trestal vД›zenГ­m nebo i smrtГ­. Tato informace byla Thorovi vЕЎtД›povГЎna od narozenГ­.

„PovstaЕ€, dГ­tД›,“ Е™ekl Argon. „Kdybych chtД›l abys poklekl, Е™ekl bych ti to.“

Thor se pomalu postavil a podГ­val se na druida. Argon popoЕЎel o nД›kolik krokЕЇ blГ­Еѕe. Zastavil se a hledД›l na Thora tak dlouho, aЕѕ se chlapec zaДЌal oЕЎГ­vat.

„MГЎЕЎ oДЌi po matce,“ Е™ekl Argon.

Thor strnul v pЕ™ekvapenГ­. Svou matku nikdy nepoznal a nikdy nepoznal ani nikoho, kdo ji znal, tedy kromД› otce. Е?ekli mu, Еѕe zemЕ™ela bД›hem jeho porodu. Thor kvЕЇli tomu celГЅ svЕЇj Еѕivot cГ­til pocit viny. Myslel si, Еѕe to byl dЕЇvod proДЌ ho jeho rodina nenГЎvidД›la.

„MyslГ­m, Еѕe si mД› s nД›kГЅm pleteЕЎ,“ Е™ekl Thor. „JГЎ nemГЎm matku.“

„NemГЎЕЎ?“ zeptal se Argon pobavenД›. „Zrodil jsi se pouze z muЕѕe?“

„ChtД›l jsem Е™Г­ci, sire, Еѕe mГЎ matka zemЕ™ela pЕ™i porodu. MyslГ­m, Еѕe si mД› pleteЕЎ.“

„Jsi Thorgrin z klanu McLeodЕЇ. NejmladЕЎГ­ ze ДЌtyЕ™ bratrЕЇ. Ten, kterГ©ho nevybrali.“

Thor vykulil oДЌi. StД›ЕѕГ­ dokГЎzal pochopit jak se tohle vЕЇbec mЕЇЕѕe dГ­t. ЕЅe nД›kdo jako je Argon ho znГЎ a vГ­ o nД›m tolik informacГ­. Bylo to mimo jeho chГЎpГЎnГ­. Nikdy ho nenapadlo, Еѕe by ho mohl znГЎt jeЕЎtД› nД›kdo jinГЅ mimo lidi z vesnice.

„Jak…tohle vГ­ЕЎ?“

Argon se zasmГЎl, ale neodpovД›dД›l.

Thora to pouze naplnilo zvД›davostГ­.

„Jak…“ opakoval Thor, „…jaktoЕѕe znГЎЕЎ moji matku? Znal jsi ji? JakГЎ byla?“

Argon se otoДЌil a odchГЎzel pryДЌ.

„OtГЎzky aЕѕ nД›kdy jindy,“ Е™ekl nakonec.

ZmatenГЅ Thor sledoval, jak druid odchГЎzГ­. CelГ© setkГЎnГ­ bylo zГЎhadnГ© a vЕЎe se sebД›hlo pЕ™Г­liЕЎ rychle. Chlapec se rozhodl, Еѕe nesmГ­ nechat Argona jen tak odejГ­t a rozbД›hl se za nГ­m.

„Co tu dД›lГЎЕЎ?“ zeptal se Thor ve snaze druida dohnat. Argon, opГ­raje se o prastarou slonovinovou hЕЇl, krГЎДЌel neskuteДЌnД› rychle. „NeДЌekal jsi tady na mД›, Еѕe ne?“

„A na koho jinГ©ho?“ zeptal se Argon.

Thor musel zase popobД›hnout, aby se mu druid opД›t nevzdГЎlil. MГЅtina uЕѕ zЕЇstala nД›kde za nimi.

„Ale proДЌ na mД›? Jak jsi vД›dД›l, Еѕe tu budu? A co ode mД› chceЕЎ?“

„PЕ™Г­liЕЎ mnoho otГЎzek,“ Е™ekl Argon. „PoЕ™ГЎd jimi naplЕ€ujeЕЎ vzduch. MД›l bys mГ­sto toho zkusit poslouchat.“

Thor tedy nГЎsledoval druida napЕ™Г­ДЌ lesem a ze vЕЎech sil se snaЕѕil zЕЇstat zticha.

„PЕ™iЕЎel jsi, abys hledal svou ztracenou ovci,“ Е™ekl Argon. „UЕЎlechtilГЅ zГЎmД›r. Ale plГЅtvГЎЕЎ svГЅm ДЌasem. Ovce nepЕ™eЕѕije.“

Thor vykulil oДЌi.

„Jak to mЕЇЕѕeЕЎ vД›dД›t?“

„ZnГЎm svД›ty, o kterГЅch nikdy nebudeЕЎ mГ­t ani potuchy, chlapДЌe. Tedy moЕѕnГЎ alespoЕ€ nemГЎЕЎ teď“

Thor se nepЕ™estГЎval divit. A takГ© nesmД›l pЕ™estГЎvat spД›chat, jinak by druida brzy ztratil.

„StejnД› neposlechneЕЎ. TakovГЎ je tvoje nГЎtura. Tvrdohlavost. StejnД› jako tvoje matka. StejnД› se za ovcГ­ poЕѕeneЕЎ a pokusГ­ЕЎ se ji zachrГЎnit.“

Thor cГ­til jak rudne, protoЕѕe Argon jako by mu ДЌetl myЕЎlenky.

„Jsi zarputilГЅ chlapec,“ doplnil druid. „MГЎЕЎ silnou vЕЇli. Jsi velmi hrdГЅ. MГЎЕЎ pozitivnГ­ zГЎmД›ry. Jednoho dne to mЕЇЕѕe znamenat tvЕЇj pГЎd.“

Argon zaДЌal ЕЎplhat do pЕ™Г­krГ©ho bЕ™ehu porostlГ©ho mechem. Thor ho tД›snД› nГЎsledoval.

„ChceЕЎ se pЕ™idat ke krГЎlovskГ© Legii,“ Е™ekl Argon.

„Ano!“ odpovД›dД›l Thor vzruЕЎenД›. „MyslГ­ЕЎ, Еѕe je pro mД› nД›jakГЎ nadД›je? MЕЇЕѕeЕЎ to zaЕ™Г­dit?“

Argon se zasmГЎl smГ­chem tak hlubokГЅm, aЕѕ Thora zamrazilo.

„MЕЇЕѕu zaЕ™Г­dit vЕЎechno, anebo taky nic. TvЕЇj osud uЕѕ je napsГЎn. Ale je na tobД› si jej zvolit.“

Tomu Thor nerozumД›l.

KdyЕѕ vystoupali na vrchol svahu, Argon se otoДЌil a pohlГ©dl Thorovi do tvГЎЕ™e. Chlapec se ocitl jenom stopu od druida a cГ­til energie prochГЎzejГ­cГ­ vЕЎude kolem.

„TvЕЇj osud je jeden z tД›ch dЕЇleЕѕitГЅch,“ Е™ekl. „NeopusЕҐ ho.“

Thorovy oДЌi se rozЕЎГ­Е™ily. Jeho osud a dЕЇleЕѕitГЅ? CГ­til, jak se v nД›m rodГ­ pocit hrdosti.

„NerozumГ­m. MluvГ­ЕЎ v hГЎdankГЎch. ProsГ­m, vysvД›tli mi to.“

Argon zmizel.

Thor zЕЇstal stГЎt s otevЕ™enou pusou. DГ­val se do vЕЎech stran, poslouchal, pЕ™emГЅЕЎlel. To se mu to celГ© jenom zdГЎlo? Byl to nД›jakГЅ blud?

Thor se rozhlГ©dl po okolnГ­m lese. Z mГ­sta, kde stГЎl, mД›l mnohem lepЕЎГ­ pЕ™ehled o okolГ­ neЕѕ pЕ™edtГ­m. Jak se tak dГ­val, vЕЎiml si nГЎhle v kЕ™ovГ­ nД›jakГ©ho pohybu. UslyЕЎel takГ© zvuk a najednou si byl naprosto jistГЅ, Еѕe je to jeho ovce.

SebД›hl dolЕЇ z mechovГ©ho bЕ™ehu a utГ­kal smД›rem, odkud pЕ™ichГЎzel zvuk. I kdyЕѕ bД›Еѕel, stГЎle nemohl pЕ™estat myslet na setkГЎnГ­ s druidem. ProДЌ byl krГЎlovskГЅ druid ze vЕЎech moЕѕnГЅch mГ­st prГЎvД› tady? ДЊekal tu na nД›j. Ale proДЌ? A co to bylo s jeho osudem?

ДЊГ­m vГ­ce se Thor snaЕѕil tu zГЎhadu rozmotat, tГ­m mГ©nД› tomu rozumД›l. Argon ho varoval pЕ™ed pokraДЌovГЎnГ­m a zГЎroveЕ€ ho pobГ­dl aby pokraДЌoval. Jak tak bД›Еѕel lesem, mД›l Thor nГЎhle pocit, Еѕe se mГЎ nД›co dЕЇleЕѕitГ©ho stГЎt.

Najednou zЕЇstal stГЎt jako omrГЎДЌenГЅ. Jeho nejhorЕЎГ­ noДЌnГ­ mЕЇry se prГЎvД› naplnily. Vlasy se mu zjeЕѕily na hlavД›, kdyЕѕ si uvД›domil, Еѕe pustit se do TemnГ©ho lesa byla nejvД›tЕЎГ­ chyba jeho Еѕivota.

PЕ™Г­mo naproti nД›mu, stД›ЕѕГ­ vГ­ce neЕѕ tЕ™icet krokЕЇ od nД›j, stГЎl Sybold. MohutnГЅ, svalnatГЅ, na vЕЎech ДЌtyЕ™ech stojГ­cГ­ a pЕ™esto tГ©mД›Е™ velkГЅ jako kЕЇЕ€. Sybold byl nejobГЎvanД›jЕЎГ­m zvГ­Е™etem z celГ©ho TemnГ©ho lesa a dost moЕѕnГЎ i celГ©ho krГЎlovstvГ­. Thor nikdy pЕ™edtГ­m ЕѕГЎdnГ©ho nevidД›l, ale zato slyЕЎel hodnД› povД›stГ­. ZvГ­Е™e trochu pЕ™ipomГ­nalo lva, ale bylo vД›tЕЎГ­, ЕЎirЕЎГ­, mД›lo temnД› rudou srst a ЕѕlutД› ЕѕhnoucГ­ oДЌi. PovД›st pravila, Еѕe jeho rudГЎ barva pochГЎzela z krve dД›tГ­, kterГ© seЕѕral.

Thor za svЕЇj Еѕivot slyЕЎel jenom nД›kolikrГЎt, Еѕe Sybolda nД›kdo spatЕ™il, ale vЕѕdycky se tomu i tak dalo stД›ЕѕГ­ vД›Е™it. MoЕѕnГЎ, Еѕe ve skuteДЌnosti nikdo o setkГЎnГ­ doopravdy mluvit nemohl, protoЕѕe ho nepЕ™eЕѕil. NД›kteЕ™Г­ Е™Г­kali, Еѕe Sybold je bЕЇh lesa a zГЎroveЕ€ jeho smyslem. JakГЅ ten smysl ale byl, o tom nemД›l Thor nejmenЕЎГ­ potuchy.

ZaДЌal pomalu ustupovat zpГЎtky.

Sybold jej svГЅma ЕѕlutГЅma oДЌima a tlamou napЕЇl otevЕ™enou, ukazujГ­c zuby, ze kterГЅch odkapГЎvaly sliny, upЕ™enД› pozoroval. Ta obrovskГЎ tlama vЕЎak nebyla prГЎzdnГЎ. Byla v nГ­ Thorova zmizelГЎ a stГЎle jeЕЎtД› beДЌГ­cГ­ ovce. Polovina jejГ­ho tД›la byla rozdrГЎsanГЎ ostrГЅmi drГЎpy. ZbГЅval v nГ­ uЕѕ jenom poslednГ­ douЕЎek Еѕivota. Sybold si dГЎval na ДЌas s jejГ­m zabitГ­m. ZdГЎlo se, Еѕe muДЌenГ­ obД›ti je pro nД›j zГЎbava.

Thor nemohl poslouchat ten nГЎЕ™ek. Ovce se bezmocnД› zmГ­tala a on se za to cГ­til zodpovД›dnГЅ.

PrvnГ­ myЕЎlenka, kterГЎ Thorovi probleskla hlavou, byla obrГЎtit se a utГ©ct, ale hned mu bylo jasnГ©, Еѕe by to stejnД› niДЌemu nepomohlo. Tahle pЕ™Г­ЕЎera dokГЎzala dobД›hnout cokoliv. ГљtД›k by ЕЎelmu jenom vyprovokoval. NavГ­c nemohl svou ovci jenom tak opustit.

ZЕЇstГЎval stГЎt, ztuhlГЅ strachy, a bolestnД› si uvД›domoval, Еѕe musГ­ nД›co udД›lat.

Nakonec se vlГЎdy nad tД›lem ujaly jeho reflexy. Pomalu sГЎhnul dolЕЇ k opasku, vyndal jeden kГЎmen a zaloЕѕil jej do praku. S tЕ™esoucГ­ se rukou prak roztoДЌil, udД›lal krok kupЕ™edu a vrhnul.

KГЎmen proletД›l prostorem a pЕ™esnД› trefil cГ­l. PerfektnГ­ rГЎna. Rovnou do oka nebohГ© ovce a dГЎle dovnitЕ™ do mozku.

Ovce se okamЕѕitД› uvolnila. Byla mrtvГЎ. Thor ji uЕЎetЕ™il dalЕЎГ­ho trГЎpenГ­.

Sybold se zachmuЕ™il, kdyЕѕ zjistil, Еѕe chlapec zabil jeho hraДЌku. Pomalu otevЕ™el svoje neskuteДЌnГ© ДЌelisti a upustil ovci, kterГЎ s ЕѕuchnutГ­m dopadla do listГ­. Potom pomalu otoДЌil svoje zraky k Thorovi.

Odkudsi z hlubin jeho tД›la se ozvalo hlubokГ©, dГ©monickГ© zavrДЌenГ­.

V momentД›, kdy se rozmrzelГ© zvГ­Е™e otГЎДЌelo k chlapci, Thor, se srdcem aЕѕ v krku, zaloЕѕil do praku dalЕЎГ­ kГЎmen a pЕ™ipravil se znovu vystЕ™elit.

NГЎhle Sybold vyrazil. Rychleji neЕѕ cokoliv, co Thor pЕ™edtГ­m kdy vidД›l. Chlapec nakroДЌil kupЕ™edu a vrhnul kГЎmen. Modlil se, aby kГЎmen naЕЎel svЕЇj cГ­l a zГЎroveЕ€ vД›dД›l, Еѕe moЕѕnost nabГ­t dalЕЎГ­ uЕѕ mГ­t nebude.

KГЎmen trefil pЕ™Г­ЕЎeru pЕ™Г­mo do oka, vyrazil jej a pronikl do hlavy. Byl to ГєЕѕasnГЅ hod. TakovГЅ, kterГЅ by menЕЎГ­ zvГ­Е™e poslal rovnou na zem.

JenЕѕe tohle nebylo menЕЎГ­ zvГ­Е™e. Sybold by nezastavitelnГЅ. ZajeДЌel bolestГ­, kdyЕѕ jej kГЎmen zasГЎhl, ale jinak dokonce ani nezpomalil. I kdyЕѕ ztratil oko a ThorЕЇv kГЎmen mu pronikl do lebky, dravec se nadГЎle Е™Г­dil na chlapce. Thor s tГ­m uЕѕ nemohl nic vГ­c udД›lat.

O vteЕ™inu pozdД›ji byla pЕ™Г­ЕЎera na nД›m. Svoje obrovskГ© drГЎpy zaryla chlapci do ramene.

Thor zajeДЌel. Bylo to jako kdyby ho zaЕѕiva krГЎjely tЕ™i noЕѕe najednou. RГЎny se okamЕѕitД› zalily teplou krvГ­.

PЕ™Г­ЕЎera ho vЕЎema ДЌtyЕ™ma pЕ™iЕЎpendlila k zemi. JejГ­ vГЎha byla neskuteДЌnГЎ, jako kdyby mu na hrudi stГЎl slon. Thor cГ­til jak vГЎha drtГ­ jeho Еѕebra.

Sybold zaklonil hlavu, otevЕ™el doЕЎiroka tlamu plnou ostrГЅch tesГЎkЕЇ a zaДЌal se pЕ™ibliЕѕovat k ThorovД› krku.

Thor vztГЎhl ruce vzhЕЇru a chytil ГєtoДЌnГ­ka za neuvД›Е™itelnД› svalnatГЅ krk. SnaЕѕil se ho vЕЎemi silami udrЕѕet od tД›la. Ale sotva ho dokГЎzal byЕҐ na chviliДЌku zbrzdit. Jeho ruce se ihned zaДЌaly tЕ™ГЎst a tlama se pЕ™ibliЕѕovala. Na tvГЎЕ™i cГ­til horkГЅ dech ЕЎelmy a na krk mu dopadaly sliny. Sybold zaburГЎcel Е™evem tak hlasitГЅm, Еѕe mД›l Thor pocit, Еѕe pЕ™iЕЎel o sluch. Bylo jasnГ©, Еѕe za malou chvГ­li bude po vЕЎem.

Thor zavЕ™el oДЌi.

ProsГ­m, BoЕѕe. Dej mi sГ­lu. Dovol mi bojovat s touto pЕ™Г­ЕЎerou. ProsГ­m. SnaЕѕnД› prosГ­m. UdД›lГЎm cokoliv si budeЕЎ pЕ™ГЎt. Budu Ti zavГЎzГЎn po zbytek Еѕivota.

A pak se nД›co stalo. Thor pocГ­til ohromnГ© teplo, kterГ© se zrodilo kdesi uvnitЕ™, zaДЌalo pulsovat jeho tepnami. Jako energetickГ© pole potom zaДЌalo naplЕ€ovat celГ© jeho tД›lo. OtevЕ™el oДЌi a uvidД›l nД›co neuvД›Е™itelnГ©ho. PЕ™Г­mo z jeho dlanГ­ vyzaЕ™ovalo ЕѕlutГ© svД›tlo a jakmile se znovu opЕ™el do krku ГєtoДЌnГ­ka, zjistil, Еѕe teДЏ je jeho sГ­la schopna se se zvГ­Е™etem mД›Е™it.

Thor pokraДЌoval v zГЎpase, aЕѕ to najednou byl on, kdo pЕ™etlaДЌoval svГ©ho soupeЕ™e. Jeho sГ­la stГЎle narЕЇstala, aЕѕ mД›l pocit, Еѕe musГ­ kaЕѕdou chvГ­li vybuchnout. O mЕѕik oka pozdД›ji letД›la pЕ™Г­ЕЎera daleko od nД›j. Thor ji poslal zpД›t o dobrГЅch deset krokЕЇ. Sybold tvrdД› dopadl na zГЎda.

Thor se postavil a vЕЇbec nechГЎpal co se prГЎvД› stalo.

ZvГ­Е™e se znovu postavilo na nohy a ve vzteku se na chlapce vrhlo. JenЕѕe tentokrГЎt se Thor cГ­til ГєplnД› jinak neЕѕ pЕ™edtГ­m. Energie jГ­m neruЕЎenД› proudila a on se cГ­til silnД›jЕЎГ­ neЕѕ kdykoliv za celГЅ svЕЇj Еѕivot.

KdyЕѕ Sybold skoДЌil, chlapec se sehnul, popadnul zvГ­Е™e za bЕ™icho, vyuЕѕil jeho vlastnГ­ setrvaДЌnГ© sГ­ly a odhodil jej daleko od sebe.

PЕ™Г­ЕЎera letД›la lesem, narazila do stromu a zhroutila se vedle nД›j do listГ­.

Thor stГЎl a nevД›Е™il svГЅm oДЌГ­m. Hodil prГЎvД› se Syboldem jako s nД›jakou hraДЌkou?

PЕ™Г­ЕЎera dvakrГЎt zamrkala, podГ­vala se na Thora, postavila se na nohy a znovu zaГєtoДЌila.

TentokrГЎt se Thor nevyhnul. Sybold se na nД›j vrhnul, Thor jej chytil za krk a oba se zЕ™Г­tili na zem. Netvor mД›l zpoДЌГЎtku navrch, ale Thor se pЕ™ekulil stranou a teДЏ to byl on, kdo leЕѕel na svГ©m protivnГ­kovi. Thor jej pevnД› drЕѕel pod krkem ve snaze jej zadusit. PЕ™Г­ЕЎera se ze vЕЎech sil snaЕѕila zvednout hlavu a kousnout chlapce, nebo jej alespoЕ€ zasГЎhnout drГЎpy, ale nikdy netrefila vГ­c neЕѕ vzduch. Thor cГ­til stГЎle vД›tЕЎГ­ a vД›tЕЎГ­ pЕ™Г­liv energie. Jeho sevЕ™enГ­ se jeЕЎtД› posilovalo. Nechal energii proudit volnД› celГЅm tД›lem. A najednou cГ­til, Еѕe je silnД›jЕЎГ­ neЕѕ Sybold.

Е krtil pЕ™Г­ЕЎeru tak dlouho, dokud jejГ­ Гєdy nakonec neochably.

Thor jej ale stejnД› nepustil jeЕЎtД› minimГЎlnД› celou dalЕЎГ­ minutu.

Potom se pomalu postavil, chytil se za poranД›nou paЕѕi, a bez dechu zГ­ral pЕ™ed sebe. Co se to tu stalo? Opravdu on, Thor, prГЎvД› zabil Sybolda?

Bylo to jako znamenГ­, Еѕe dneЕЎnГ­ den nenГ­ pЕ™ece jen zbyteДЌnГЅ. ЕЅe ЕѕГЎdnГЅ z jeho dnЕЇ nebyl zbyteДЌnГЅ. CГ­til, Еѕe se prГЎvД› stalo nД›co neskuteДЌnГ©ho. PrГЎvД› zabil nejslavnД›jЕЎГ­ a nejobГЎvanД›jЕЎГ­ monstrum krГЎlovstvГ­. HolГЅma rukama. Beze zbranД›. Bylo to pЕ™Г­liЕЎ neuvД›Е™itelnГ©. Nikdo mu to nebude vД›Е™it.

NeЕЎlo mu do hlavy co to bylo za sГ­lu, kterГЎ mu pЕ™ispД›chala na pomoc. A co to znamenГЎ. Kdo ve skuteДЌnosti je. JedinГ­, kdo mД›li podobnГ© schopnosti byli druidi. Ale jeho otec ani matka pЕ™ece nebyli druidi, takЕѕe ani on nemohl jednГ­m bГЅt.

Nebo mohl?

Najednou ucГ­til nД›ДЌГ­ pЕ™Г­tomnost. OtoДЌil se a spatЕ™il Argona, kterГЅ si prohlГ­Еѕel padlГ©ho dravce.

„Jak ses sem dostal?“ zeptal se Thor pЕ™ekvapenД›.

Argon ho vЕЎak ignoroval.

„VidД›l jsi co se stalo?“ zeptal se Thor znovu. „NevГ­m, jak jsem to udД›lal.“

„Ale vГ­ЕЎ,“ odpovД›dД›l Argon. „Tam nД›kde uvnitЕ™ to vГ­ЕЎ. Jsi jinГЅ neЕѕ ostatnГ­.“

„Bylo to jako…vlna sГ­ly,“ Е™ekl Thor. „Jako sГ­la, o kterГ© jsem nevД›dД›l, Еѕe ji mГЎm.“

„Energie,“ odpovД›dД›l Argon. „Jednoho dne ji budeЕЎ znГЎt velmi dobЕ™e. MoЕѕnГЎ se i nauДЌГ­ЕЎ ji ovlГЎdat.“

Thor si sevЕ™el rameno. Bolest se stГЎvala nesnesitelnou. PodГ­val se na svou ruku a zjistil, Еѕe je celГЎ pokrytГЎ krvГ­. TakГ© cГ­til, Еѕe se mu trochu toДЌГ­ hlava a zaДЌal si dД›lat starosti co by se mohlo stГЎt, jestli mu nД›kdo nepomЕЇЕѕe.

Argon popoЕЎel tЕ™i kroky kupЕ™edu, natГЎhl se, uchopil Thorovu druhou ruku a pЕ™itlaДЌil ji tД›snД› na zranД›nГ­. DrЕѕel ji tam, mГ­rnД› se zaklonil a zavЕ™el oДЌi.

Thor pocГ­til teplou vlnu, kterГЎ se mu rozlila v paЕѕi. BД›hem nД›kolika vteЕ™in se lepkavГЎ krev na jeho ruce vysuЕЎila a zdГЎlo se, Еѕe i bolest zaДЌГ­nГЎ slГЎbnout.

PodГ­val se na rГЎnu znovu a nemohl uvД›Е™it svГЅm oДЌГ­m. RГЎna byla vylГ©ДЌenГЎ. VЕЎechno co zЕЇstalo byly tЕ™i jizvy v mГ­stД›, kde se do ramene zaryly drГЎpy. TeДЏ ale byly zacelenГ© a vypadaly uЕѕ minimГЎlnД› tГЅden starГ©. ЕЅГЎdnГ© dalЕЎГ­ krvГЎcenГ­.

Thor pohlГ©dl na Argona v ГєЕѕasu.

„Jak jsi to udД›lal?“ zeptal se.

Argon se usmГЎl.

„JГЎ jsem neudД›lal nic. To ty. JГЎ jsem jenom Е™Г­dil tvojГ­ energii.“

„Ale jГЎ nemГЎm ЕѕГЎdnou schopnost lГ©ДЌit,“ odpovД›dД›l Thor bezradnД›.

„NemГЎЕЎ?“ odvД›til Argon.

„NerozumГ­m tomu. Nic z toho nedГЎvГЎ ЕѕГЎdnГЅ smysl,“ Е™ekl Thor nervГіznД› a zvД›davД› zГЎroveЕ€. „ProsГ­m, Е™ekni mi vГ­c.“

Argon se podГ­val stranou.

„NД›kterГ© vД›ci se prostД› musГ­ЕЎ nauДЌit ДЌasem.“

Thora nД›co napadlo.

„ZnamenГЎ to, Еѕe mЕЇЕѕu bГЅt pЕ™ijat do Legie?“ Zeptal se vzruЕЎenД›. „UrДЌitД›! KdyЕѕ dokГЎЕѕu zabГ­t Sybolda, tak se dokГЎЕѕu prosadit i mezi ostatnГ­mi kluky.“

„To urДЌitД› mЕЇЕѕeЕЎ,“ odpovД›dД›l druid.

„Ale oni vybrali jenom mГ© bratry. MД› nevybrali.“

„Tvoji bratЕ™i by setkГЎnГ­ se Syboldem nepЕ™eЕѕili.“

Thor zЕЇstal stГЎt v zamyЕЎlenГ­.

„Ale oni mД› odmГ­tli. Jak se k nim teДЏ mЕЇЕѕu pЕ™idat?“

„Od kdy vГЎleДЌnГ­k potЕ™ebuje pozvГЎnku?“ odpovД›dД›l Argon otГЎzkou.

Jeho slova naЕЎla cГ­l a zaryla se do nД›j. Thor cГ­til, jak jeho srdce zalila novГЎ nadД›je.

„Е?Г­kГЎЕЎ, Еѕe tam mГЎm prostД› pЕ™ijГ­t? Bez pozvГЎnГ­?“

Argon se usmГЎl.

„Ty tvoЕ™Г­ЕЎ svЕЇj osud. Ne ostatnГ­.“

Thor zamrkal. Argon byl najednou pryДЌ. Zase!

Znovu se Thor rozhlГ­Еѕel do vЕЎech smД›rЕЇ, ale po druidovi nebylo nikde ani pamГЎtky.

„Tady jsem!“ ozval se odkudsi hlas.

Thor se otoДЌil a pЕ™Г­mo pЕ™ed sebou spatЕ™il vysokou skГЎlu. ZdГЎlo se, Еѕe hlas pЕ™ichГЎzГ­ z jejГ­ho vrcholku, a tak se dal do ЕЎplhГЎnГ­.

KdyЕѕ se vydrГЎpal nahoru, nebylo tam po Argonovi ani pamГЎtky.

Byl teДЏ docela vysoko, dokonce nad vrcholky nejbliЕѕЕЎГ­ch stromЕЇ, takЕѕe mohl pohodlnД› pЕ™ehlГ©dnout kraj. VidД›l konec TemnГ©ho lesa.VidД›l takГ©, Еѕe druhГ© slunce v temnД› zelenГ©m soumraku uЕѕ zapadГЎ. A takГ© vidД›l cestu do KrГЎlova Dvora.

„Je na tobД›, kterou si zvolГ­ЕЎ cestu,“ ozval se zase hlas. „Jestli si troufГЎЕЎ.“

Thor se ohlГ©dl, ale ani teДЏ nikoho nevidД›l. Hlas byl prostД› jenom hlas. Ale stejnД› vД›dД›l, Еѕe tam Argon nД›kde je a navГЎdГ­ ho. A v hloubi duЕЎe cГ­til, Еѕe mГЎ pravdu.

Bez dalЕЎГ­ho vГЎhГЎnГ­ se Thor spustil dolЕЇ ze skГЎly a namГ­Е™il si to lesem rovnou k cestД›, kterou pЕ™edtГ­m vidД›l.

VstЕ™Г­c svГ©mu osudu.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Král McGil – korpulentní, se sudovitou hrudí, šedí prokvetlým plnovousem a stejným vláknem prošitými vlasy, širokým čelem plným vrásek z příliš mnoha duševních bitev – stál na nejvyšším ochozu svého hradu, spolu se svou královnou po boku. Oba sledovali sílící davy na nádvoří a nepřestávající městský ruch onoho dne. Všude pod nimi, a taky všude kam až oko dohlédlo, se rozkládalo dechberoucí město, obehnané prastarými kamennými opevněními. Králův Dvůr. Pospojované bludištěm klikatých ulic a uliček seděly ve městě domy všech velikostí i tvarů – pro bojovníky, majordomy, koně, Stříbrné, pro Legii, strážné, byla tu kasárna, zbrojnice a arzenál – a mezi tím vším se hemžilo nezpočetně lidí, kteří žili v bezpečí králových hradeb. Ulice rovněž tvořily spojnice mezi mnohaakrovými travnatými poli, královskými zahradami a kamennými náměstími, na kterých zurčely fontány. Králův Dvůr byl stavěn a zušlechťován svými vládci po staletí. Jeho otec, předtím zase jeho otec, a nyní on sám. Ti všichni přidávali do města část svého odkazu. Bez jakékoliv pochyby to byla nejbezpečnější pevnost v celém Západním království Prstenu.

MacGil se mohl pyЕЎnit tД›mi nejlepЕЎГ­mi a nejloajГЎlnД›jЕЎГ­mi vГЎleДЌnГ­ky, jakГ© kdy kterГЅ krГЎl mД›l. BД›hem jeho Еѕivota se nikdo neodvГЎЕѕil zaГєtoДЌit. JiЕѕ sedmГЅ v poЕ™adГ­ z dynastie MacGilЕЇ na krГЎlovskГ©m trЕЇnД› jej spravoval po celГЅch tЕ™icet dva let vГ­ce neЕѕ dobЕ™e. Byl to dobrotivГЅ a moudrГЅ krГЎl. ZemД› po dobu jeho vlГЎdy jenom kvetla. ZdvojnГЎsobil velikost armГЎdy, rozЕЎГ­Е™il mД›sta, byl k lidu ЕЎtД›drГЅ a snad ani jedinГЎ stГ­Еѕnost by se nedala najГ­t mezi jeho poddanГЅmi. Lid svГ©ho krГЎle miloval, protoЕѕe nikdy nebylo lГ©pe neЕѕ za dob jeho vlГЎdy.

Což bylo paradoxně to, co ho nenechávalo v noci spát. MacGil znal dobře historii vlastního rodu. Nikdy v ní nebylo tak dlouhé období míru. Vůbec nepřemýšlel o tom jestli jej napadnou – dumal pouze nad otázkou kdy. A kdo to bude.

Největší nepřátelská síla hrozila samozřejmě z vnějšku Prstenu, z říše vyvrhelů, kteří vládli okolní Divočině, a kteří si podmanili všechny národy mimo Prsten. Pro MacGila a jeho sedm předchůdců Divocí nikdy nepředstavovali přímou hrozbu. Bylo to tak díky unikátní zeměpisné poloze jeho království, umístěného v perfektním kruhu – prstenu – jenž jej odděloval od okolního světa hlubokým, míli širokým Kaňonem, jehož břeh byl navíc ještě chráněn energetickým štítem již od dob MacGila Prvního. Díky tomu se Divokých musela jeho země pramálo obávat. Barbaři se mnohokrát pokoušeli zaútočit, porušit štít nebo se dostat přes Kaňon, ale ani jednou se jim to nepodařilo. Dokud on a jeho lid zůstávali uvnitř Prstenu, žádná skutečná hrozba zvenčí tu nebyla.

To ovЕЎem neznamenalo, Еѕe zde nebyla hrozba vnitЕ™nГ­. A to bylo prГЎvД› to, co nedГЎvalo MacGilovi spГЎt. To byl takГ© hlavnГ­ dЕЇvod oslav, kterГ© se ten den konaly: svatba jeho nejstarЕЎГ­ dcery. PolitickГЅ sЕ€atek, kterГЅ mД›l usmГ­Е™it nepЕ™Г­tele a podpoЕ™it kЕ™ehkГЅ mГ­r mezi VГЅchodnГ­m a ZГЎpadnГ­m krГЎlovstvГ­m Prstenu.

Prsten mД›l v prЕЇmД›ru dobrГЅch pД›t set mil a v polovinД› byl rozdД›lenГЅ horskГЅm hЕ™ebenem, VysoДЌinou. Na druhГ© stranД› VysoДЌiny bylo VГЅchodnГ­ krГЎlovstvГ­, kterГ© ovlГЎdalo druhou polovinu Prstenu. A toto krГЎlovstvГ­, kde po staletГ­ vlГЎdli jejich rivalovГ©, McCloudovГ©, se odjakЕѕiva snaЕѕilo podkopГЎvat kЕ™ehkГ© pЕ™Г­mД›Е™Г­ s MacGily.

McCloudovГ© byli se svou ДЌГЎstГ­ nespokojenГ­ a neustГЎle obviЕ€ovali druhou stranu, Еѕe jejich polovina mГЎ ГєrodnД›jЕЎГ­ pЕЇdu. TakГ© si dД›lali nГЎrok na celГ© ГєzemГ­ VysoДЌiny, pЕ™ehlГ­ЕѕejГ­ce pЕ™i tom fakt, Еѕe minimГЎlnД› polovina hornatГ© oblasti patЕ™Г­ MacGilЕЇm. Na VysoДЌinД› neustГЎle dochГЎzelo k drobnГЅm pohraniДЌnГ­m pЕЇtkГЎm a vД›tЕЎГ­ invaze hrozila kaЕѕdГЅm dnem.

KdyЕѕ o tom vЕЎem MacGil pЕ™emГ­tal, vЕѕdycky se jenom rozzlobil. McCloudovГ© by mД›li bГЅt rГЎdi. UvnitЕ™ Prstenu byli bezpeДЌnГ­. KaЕ€on chrГЎnil i je. MД›li dobrou pЕЇdu a nemuseli se vЕЇbec niДЌeho obГЎvat. ProДЌ se prostД› nedokГЎzali spokojit se svou vlastnГ­ polovinou Prstenu? Jenom dГ­ky faktu, Еѕe MacGil tak vГЅraznД› posГ­lil svou armГЎdu, si McCloudovГ© nic nedovolovali. Ale MacGil byl moudrГЅ krГЎl, dobЕ™e cГ­til, Еѕe pЕ™ece jen nД›co leЕѕГ­ na obzoru, a Еѕe tenhle mГ­r nevydrЕѕГ­ napoЕ™ГЎd. A tak nabГ­dl svou nejstarЕЎГ­ dceru jejich nejstarЕЎГ­mu princi. A den svatby prГЎvД› pЕ™iЕЎel.

Jak se dГ­val z ochozu dolЕЇ, vidД›l pod sebou tisГ­ce poddanГЅch, obleДЌenГЅch v tunikГЎch zГЎЕ™ivГЅch barev. Sjeli se ze vЕЎech koutЕЇ krГЎlovstvГ­ na obou stranГЎch VysoДЌiny. Skoro celГЅ Prsten se teДЏ ocitl uvnitЕ™ jeho opevnД›nГ­. Jeho lidГ© mД›sto pЕ™ipravovali dlouhГ© mД›sГ­ce. Dostali rozkaz opravit vЕЎe potЕ™ebnГ©, aby mД›sto vypadalo co moЕѕnГЎ nejreprezentativnД›ji, prosperujГ­cГ­ a silnГ©. Nebyl to jenom svatebnГ­ den. Byl to takГ© den, kdy mД›li McCloudovГ© obdrЕѕet jasnГЅ vzkaz.

MacGil strategicky rozmГ­stil stovky vojГЎkЕЇ po vЕЎech hradbГЎch, v ulicГ­ch a na nГЎmД›stГ­ch. Bylo to mnohem vГ­ce muЕѕЕЇ, neЕѕ mohl potЕ™ebovat, a to ho uklidЕ€ovalo. Byla to ukГЎzka sГ­ly, o kterou mu ЕЎlo. Ve vzduchu byla ale takГ© cГ­tit nervozita, prostor byl nabitГЅ emocemi, kterГ© by mohly kaЕѕdou chvГ­li pЕ™erЕЇst v ЕЎarvГЎtku. Doufal, Еѕe se na ЕѕГЎdnГ© ze stran neobjevГ­ horkГ© hlavy povzbuzenГ© alkoholem.

PЕ™ehlГ­Еѕel turnajovГЎ a festivalovГЎ pole, a pЕ™emГЅЕЎlel o pЕ™ichГЎzejГ­cГ­m dni, plnГЅm her, turnajЕЇ a vЕЎemoЕѕnГЅch druhЕЇ oslav. Bude to stГЎt za to. McCloudovГ© takГ© dorazili s malou armГЎdou. KaЕѕdГЅ turnajovГЅ souboj, kaЕѕdГЅ zГЎpas a kaЕѕdГЎ soutД›Еѕ budou mГ­t svЕЇj vГЅznam. Pokud by jedna udГЎlost dopadla ЕЎpatnД›, mЕЇЕѕe to skonДЌit bitvou.

„MЕЇj krГЎli?“

UcГ­til jemnou ruku na tГ© svГ© a otoДЌil se ke svГ© krГЎlovnД› Kree, stГЎle tГ© nejkrГЎsnД›jЕЎГ­ ЕѕenД›, kterou kdy poznal. Za celou dobu jejich ЕЎЕҐastnГ©ho manЕѕelstvГ­ mu porodila pД›t dД›tГ­. TЕ™i z nich byli synovГ©. NemД›l si naДЌ stД›Еѕovat. Ba co vГ­ce, stal se z nГ­ jeho nejdЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­ rГЎdce. Jak roky plynuly, uvД›domoval si stГЎle vГ­ce, Еѕe jeho manЕѕelka je moudЕ™ejЕЎГ­ neЕѕ vЕЎichni jeho rГЎdci. Dokonce moudЕ™ejЕЎГ­ neЕѕ byl on sГЎm.

„Je to den politickГ© prГЎce,“ Е™ekla. „Ale takГ© svatba naЕЎГ­ dcery. Zkus si to trochu uЕѕГ­t. PodruhГ© uЕѕ se to nestane.“

„MД›l jsem mГ©nД› starostГ­, kdyЕѕ jsem nemД›l nic,“ odpovД›dД›l. „TeДЏ kdyЕѕ mГЎme ГєplnД› vЕЎechno, nemЕЇЕѕu si pomoci, abych neustГЎle necГ­til obavy. Jsme v bezpeДЌГ­. Ale jГЎ se pЕ™esto tak necГ­tГ­m.

OhlГ©dla se k nД›mu svГЅma soucitnГЅma oДЌima, byly lГ­skovД› hnД›dГ©, velkГ© a zdГЎlo se, Еѕe v nich sГ­dlГ­ vЕЎechna moudrost svД›ta. JejГ­ vГ­ДЌka byla mГ­rnД› pokleslГЎ, jako snad odjakЕѕiva, a dodГЎvala ji mГ­rnД› ospalГ© vzezЕ™enГ­. TvГЎЕ™ ohraniДЌovaly krГЎsnГ© hnД›dГ© vlasy, nynГ­ jiЕѕ prokvetlГ© ЕЎedГЅmi nitkami, spadajГ­cГ­ po obou stranГЎch tvГЎЕ™e na ramena. MД›la o pГЎr vrГЎsek navГ­c, ale jinak se ani za mГЎk nezmД›nila.

„ProtoЕѕe ty v bezpeДЌГ­ nejsi,“ Е™ekla. „ЕЅГЎdnГЅ krГЎl nenГ­ v bezpeДЌГ­. U naЕЎeho dvora je vГ­ce ЕЎpiГіnЕЇ, neЕѕ ses kdy obtД›Еѕoval zjiЕЎЕҐovat. Tak se vД›ci prostД› majГ­.“

Naklonila se k nД›mu, polГ­bila ho a usmГЎla se.

„Pokus se trochu se uvolnit,“ Е™ekla potom. „Je to pЕ™ece svatba.“

Potom se otoДЌila a odeЕЎla z ochozu.

DГ­val se jak odchГЎzГ­, a potom znovu zamД›Е™il svou pozornost k dД›nГ­ tam dole. MД›la pravdu jako vЕѕdycky. On si to chtД›l uЕѕГ­vat. Miluje svou nejstarЕЎГ­ dceru a ona se pЕ™ece dnes vdГЎvГЎ. NavГ­c byl nejkrГЎsnД›jЕЎГ­ den v tom nejkrГЎsnД›jЕЎГ­m roДЌnГ­m obdobГ­, vrcholnГ©m jaru, kdyЕѕ lГ©to uЕѕ klepalo na dveЕ™e. ObД› slunce zГЎЕ™ily na obloze a jemnГЅ vД›tЕ™Г­k ДЌeЕ™il vzduch. VЕЎechno bylo v plnГ©m kvД›tu. Stromy vЕЎude kolem zГЎЕ™ily ЕЎirokou paletou rЕЇЕѕovГЅch, oranЕѕovГЅch a bГ­lГЅch kvД›tЕЇ. Nic by si nepЕ™ГЎl vГ­c, neЕѕ sejГ­t dolЕЇ ke svГЅm muЕѕЕЇm, sledovat dceru jak se vdГЎvГЎ a pГ­t pЕ™i tom tolik piva, Еѕe uЕѕ by ani nemohl pГ­t dГЎle.

Ale to neЕЎlo. PЕ™edtГ­m neЕѕ mohl vЕЇbec opustit hrad, jej ДЌekala jeЕЎtД› dlouhГЎ Е™ada povinnostГ­. KoneckoncЕЇ, svatba krГЎlovskГ© dcery nutnД› znamenala povinnosti pro krГЎle samotnГ©ho. Musel se setkat se svou radou, se svГЅmi dД›tmi a s dlouhou Е™adou prosebnГ­kЕЇ o audienci, kteЕ™Г­ mД›li prГЎvo se v takovГЅ den setkat s krГЎlem. Bude rГЎd, kdyЕѕ se mu podaЕ™Г­ opustit hrad pЕ™ed zГЎpadem prvnГ­ho slunce, kdy mГЎ bГЅt samotnГЅ obЕ™ad.



*



MacGil, oblečený ve svém nejlepším královském oděvu, který se skládal ze sametových černých kalhot, zlatého opasku, královské róby z toho nejlepšího purpurového a zlatého hedvábí, bílého pláště, zářivě vyleštěnými koženými vysokými botami a s korunou na hlavě – kruh z ryzího zlata s velkým rubínem uprostřed – kráčel komnatami svého hradu, obklopen služebnictvem. Prošel jednou místností za druhou, seběhl schody, zkrátil si cestu přes královské komnaty a velký sál, který byl pro svou vysokou klenbu a vitrážovaná okna jedním z architektonických skvostů hradu. Konečně se tak dostal k velkým dubovým dveřím, tlustým jako kmen stromu, které před ním jeho služebníci chvatně otevřeli. Trůnní sál.

Jeho rГЎdci se postavili do pozoru, kdyЕѕ vstoupil. DveЕ™e se za nГ­m s hlasitГЅm klapnutГ­m zase zavЕ™ely.

„PosaДЏte se,“ Е™ekl ponД›kud ostЕ™ejЕЎГ­m tГіnem neЕѕ obvykle. Byl unavenГЅ, obzvlГЎЕЎtД› toho dne, vЕЎemi tД›mi nekoneДЌnГЅmi formalitami, kterГ© jeho ГєЕ™ad obnГЎЕЎel. Jak rГЎd by se jich byl zbavil.

RychlГЅm krokem pЕ™eЕЎel TrЕЇnnГ­ sГЎl, kterГЅ na nД›j nikdy nepЕ™estal dД›lat dojem. Stropy se vypГ­naly patnГЎct metrЕЇ vysoko a celou jednu zeДЏ zdobila barevnГЎ vitrГЎЕѕ. Zdi a podlahy byly z kamene dobrГ© dva metry tlustГ©ho. Do mГ­stnosti se pohodlnД› veЕЎlo sto hodnostГЎЕ™ЕЇ. Ale ve dnech jako byl tento, kdy zasedal pouze on a jeho rada, tu byl jen sГЎm s hrstkou svГЅch rГЎdcЕЇ. Dominantou sГЎlu byl obrovskГЅ stЕЇl ve tvaru pЕЇlkruhu, za kterГЅm rГЎdci stГЎli.

KrГЎl rychle pЕ™eЕЎel sГЎl a mГ­Е™il rovnou ke svГ©mu trЕЇnu. Vystoupal po schodech, vedoucГ­ch k trЕЇnu, minul pЕ™itom hlГ­dajГ­cГ­ zlatГ© lvy, a posadil se na rudГ© sametovГ© ДЌalounД›nГ­ jinak beze zbytku zlatГ©ho trЕЇnu. Jeho otec tu sedГЎval, a pЕ™edtГ­m i jeho otec. StejnД› jako vЕЎichni MacGilovГ© pЕ™ed nimi. Jakmile se posadil, pocГ­til MacGil tГ­hu vЕЎech generacГ­ svГЅch pЕ™edchЕЇdcЕЇ.

Potom pЕ™ehlГ©dl svГ© rГЎdce. Byl zde Brom, jeho nejslavnД›jЕЎГ­ generГЎl a rГЎdce pro vojenskГ© zГЎleЕѕitosti. Kolk, generГЎl chlapeckГ© Legie. Aberthol, nejstarЕЎГ­ z rГЎdcЕЇ, uДЌenec, historik a uДЌitel krГЎlЕЇ poslednГ­ch tЕ™Г­ generacГ­. Firth, rГЎdce pro vnitЕ™nГ­ zГЎleЕѕitosti, hubenГЅ muЕѕ s krГЎtkГЅmi, ЕЎedГЅmi vlasy a hlubokГЅma oДЌima, kterГЅ nikdy nevydrЕѕel ani chvilku v klidu. MacGil Firtovi nikdy zcela nezaДЌal dЕЇvД›Е™ovat a vlastnД› mu ani nebylo zcela jasnГ©, co pЕ™esnД› jeho ДЌinnost pro korunu obnГЎЕЎГ­. Ale jeho otec, i dД›d pЕ™ed nГ­m, si udrЕѕovali nablГ­zku poradce pro vnitЕ™nГ­ zГЎleЕѕitosti, takЕѕe i on tento ГєЕ™ad respektoval. DГЎle zde byl Owen, krГЎlovskГЅ pokladnГ­k. Bradaigh, poradce pro zahraniДЌnГ­ zГЎleЕѕitosti. Earnan, vГЅbД›rДЌГ­ danГ­. Duwayne, poradce pro komunikaci s poddanГЅmi a jejich zГЎstupce. A nakonec Kelvin, zГЎstupce ЕЎlechty.

KrГЎl mД›l, samozЕ™ejmД›, absolutnГ­ autoritu. Ale krГЎlovstvГ­ jako takovГ© mД›lo liberГЎlnГ­ zГЎkladnu a uЕѕ jeho pЕ™edchЕЇdci vЕѕdy dopЕ™ГЎvali sluchu nГЎzorЕЇm urozenГЅch, kteЕ™Г­ se na nД› prostЕ™ednictvГ­m svГ©ho zГЎstupce mohli obracet. Vznikla tak kЕ™ehkГЎ rovnovГЎha mezi ГєЕ™adem krГЎle a ЕЎlechtou. ZdГЎlo se, Еѕe systГ©m funguje sprГЎvnД›.

Když MacGil přehlédl radu, zjistil, že jeden její člen chybí. Muž, se kterým potřeboval mluvit ze všech nejvíc – Argon. Jako vždy bylo těžké předvídat kdy a kde se druid ukáže. MacGil se kvůli tomu rozčiloval znovu a znovu, ale stejně mu nezbývalo nic jiného, než situaci přijmout takovou, jaká byla. I pro krále byli druidi velmi nevyzpytatelní. Bez Argonovy přítomnosti chtěl MacGil zasedání ukončit ještě rychleji. Rychle to tu vyřidít, aby se mohl vrhnout na tisícovku dalších věcí, než se bude moci konečně zúčastnit oslav.

Jeho rГЎdcovГ© sedД›li teДЏ naproti nД›mu kolem pЕЇlkruhovГ©ho stolu v dvoumetrovГЅch rozestupech, na tД›ЕѕkГЅch dubovГЅch ЕѕidlГ­ch s vyЕ™ezГЎvanГЅmi opД›radly.

„MЕЇj pane, pokud bych mohl zaДЌГ­t,“ zahГЎjil sezenГ­ Owen.

„MЕЇЕѕeЕЎ. A udД›lej to struДЌnД›. MЕЇj dneЕЎnГ­ rozvrh je nabitГЅ.“

„TvГЎ dcera dnes obdrЕѕГ­ velkГ© mnoЕѕstvГ­ darЕЇ, coЕѕ, jak vЕЎichni doufГЎme, naplnГ­ jejГ­ pokladnice. Deset tisГ­c lidГ­ platГ­ danД›, pЕ™inГЎЕЎejГ­ dary pro Tebe osobnД› a zaplЕ€ujГ­ mД›stskГ© nevД›stince a taverny. To naplЕ€uje zase naЕЎe pokladnice. Ale pЕ™Г­pravy na krГЎlovskou svatbu, a vЕЎechny oslavy s nГ­ spojenГ©, tuto pokladnici zГЎroveЕ€ vyДЌerpГЎvajГ­. Dovoluji si navrhnout Гєpravu danД› prostГ©ho lidu i ЕЎlechty. JednorГЎzovГЎ speciГЎlnГ­ daЕ€ by mohla pomoci zlikvidovat dopad dneЕЎnГ­ vГЅjimeДЌnГ© udГЎlosti.

MacGil vidД›l obavu ve tvГЎЕ™i svГ©ho pokladnГ­ka a jeho Гєtroby sevЕ™ela tГ­seЕ€ pЕ™i pЕ™edstavД›, Еѕe budou pokladnice prГЎzdnГ©. Ale stejnД› nehodlal znovu zvyЕЎovat danД›.

„Je lepЕЎГ­ mГ­t prГЎzdnou pokladnici a loajГЎlnГ­ poddanГ©,“ odvД›til MacGil. „NГЎЕЎ poklad tkvГ­ ve spokojenosti naЕЎich lidГ­. NemЕЇЕѕeme poЕѕadovat jeЕЎtД› vГ­ce.

„Ale, mЕЇj pane, pokud ne…“

„Takto jsem rozhodl. Co mГЎme dalЕЎГ­ho?“

Owen se sklГ­ДЌenД› zaboЕ™il do kЕ™esla.

„MЕЇj krГЎli,“ Е™ekl Brom hlubokГЅm hlasem. „Podle tvГ©ho rozkazu jsme rozmГ­stili velkГ© mnoЕѕstvГ­ naЕЎich sil po mД›stД›. UkГЎzka sГ­ly bude impozantnГ­. MГЎ to ale nevГЅhodu. Pokud by nД›kdo zaГєtoДЌil kdekoliv jinde v krГЎlovstvГ­, budeme zranitelnГ­.

MacGil pЕ™ikГЅvl a zamyslel se nad problГ©mem.

„NaЕЎi nepЕ™ГЎtelГ© nГЎs nenapadnou zatГ­mco je krmГ­me.“

MuЕѕi se rozesmГЎli.

„JakГ© jsou zprГЎvy z VysoДЌiny?“

„ЕЅГЎdnГЎ hlГЎЕЎenГЎ aktivita uЕѕ dlouhГ© tГЅdny. VypadГЎ to, Еѕe stГЎhli svГ© jednotky kvЕЇli pЕ™Г­pravГЎm na svatbu. MoЕѕnГЎ jsou opravdu rozhodnutГ­ k uzavЕ™enГ­ mГ­ru.“

MacGil si tГ­m nebyl nijak jistГЅ.

„StejnД› tak to mЕЇЕѕe znamenat, Еѕe vyДЌkГЎvajГ­, aby nГЎs mohli napadnout ve vhodnД›jЕЎГ­ dobu. Kterou z tД›chto moЕѕnostГ­ vidГ­ЕЎ jako pravdД›podobnД›jЕЎГ­, starЕЎГ­?“ otoДЌil se MacGil na Aberthola.

Aberthol si odkaЕЎlal a chraplavГЅm hlasem Е™ekl: „MЕЇj pane, tvЕЇj otec i jeho otec pЕ™ed nГ­m nikdy McCloudЕЇm nevД›Е™ili. To, Еѕe pЕ™edstГ­rajГ­ spГЎnek neznamenГЎ, Еѕe se nikdy neprobudГ­.“

MacGil pЕ™ikГЅvl na znamenГ­, Еѕe mГЎ stejnГЅ nГЎzor.

„A co Legie?“ zeptal se potom Kolka.

„Dnes jsme pЕ™ivГ­tali novГ© rekruty,“ odpovД›dД›l Kolk s krГЎtkГЅm pokГЅvnutГ­m.

„MЕЇj syn je mezi nimi?“ zeptal se MacGil.

„DrЕѕГ­ se mezi ostatnГ­mi se ctГ­. Je to dobrГЅ jinoch.“

MacGil pЕ™ikГЅvl a obrГЎtil zrak k Bradaighovi.

„A jakГ© jsou zprГЎvy z druhГ©ho bЕ™ehu KaЕ€onu?“

“Můj pane, naše hlídky registrují za poslední týdny zvýšený počet pokusů o překročení. Může to znamenat, že se Divocí připravují k útoku.“

Mezi muЕѕi se roznesl tichГЅ ЕЎepot. MacGil cГ­til, Еѕe se jeho Еѕaludek jeЕЎtД› vГ­ce stГЎhnul. EnergetickГ© pole bylo neproniknutelnГ©, ale stejnД› mu nedokГЎzal plnД› dЕЇvД›Е™ovat.

„Co kdyЕѕ se pokusГ­ o Гєtok v plnГ© sГ­le?“ zeptal se.

„Dokud je ЕЎtГ­t aktivnГ­, nemГЎme se ДЌeho obГЎvat. DivocГ­ se nedostali pЕ™es KaЕ€on uЕѕ nД›kolik stoletГ­. NemГЎme dЕЇvod ДЌekat, Еѕe tomu teДЏ bude jinak.“

MacGil si tГ­m nebyl vЕЇbec jistГЅ. Гљtok zvenДЌГ­ uЕѕ nepЕ™iЕЎel pЕ™Г­liЕЎ dlouho a krГЎl nemohl pЕ™estat pЕ™emГЅЕЎlet, kdy k nД›mu dojde.

„MЕЇj pane,“ Е™ekl Firth svГЅm nosnГ­m pЕ™Г­zvukem. „CГ­tГ­m se zavГЎzГЎn vГЎm sdД›lit, Еѕe mД›sto je dnes zaplnД›nГ© hodnostГЎЕ™i z McCloudova krГЎlovstvГ­. Mohlo by bГЅt povaЕѕovГЎno za urГЎЕѕku, pokud jim neprokГЎЕѕeme nГЎleЕѕitou Гєctu, nehledД› na fakt, Еѕe se jednГЎ o protivnГ­ka. RГЎd bych doporuДЌil, abyste vД›noval nД›kterou ze svГЅch odpolednГ­ch hodin k pЕ™ГЎtelskГ©mu setkГЎnГ­ s kaЕѕdГЅm z nich. PЕ™ivedli s sebou poДЌetnГЅ doprovod, mnoho darЕЇ - a ЕЎГ­Е™Г­ se zvД›sti, Еѕe i mnoho ЕЎpiГіnЕЇ.“

„A kdo Е™Г­kГЎ, Еѕe ЕЎpiГіni uЕѕ tu dГЎvno nejsou?“ zeptal se MacGil a upЕ™enД› sledoval vГЅraz Firthovy tvГЎЕ™e, neboЕҐ se vЕѕdycky domnГ­val, Еѕe i on sГЎm by mohl bГЅt jednГ­m z nich.

Firth otevЕ™el pusu aby odpovД›dД›l, ale MacGil si jenom povzdychl a zvedl dlaЕ€ v zastavujГ­cГ­m gestu. „Pokud je to pro dneЕЎek vЕЎe, opustГ­m teДЏ radu a pЕ™idГЎm se k oslavГЎm svatby svГ© dcery.“

„MЕЇj pane,“ odkaЕЎlal si Kelvin, „je tu samozЕ™ejmД› jeЕЎtД› jedna dalЕЎГ­ zГЎleЕѕitost. Tradice spojenГЎ se svatbou tvГ©ho nejstarЕЎГ­ho potomka. KaЕѕdГЅ MacGil vЕѕdy v ten den jmenoval svГ©ho nГЎstupce. Lid oДЌekГЎvГЎ, Еѕe udД›lГЎte to samГ©. MluvГ­ se o tom vЕЎude. Nebylo by moudrГ© je teДЏ zklamat. ObzvlГЎЕЎtД›, kdyЕѕ MeДЌ Osudu stГЎle nemГЎ vlastnГ­ka.“

„ChceЕЎ abych jmenoval dД›dice, kdyЕѕ jsem stГЎle jeЕЎtД› v nejlepЕЎГ­ch letech?“ zeptal se MacGil.

„MЕЇj pane, nechtД›l jsem nijak urazit,“ sklonil Kelvin hlavu.

MacGil mu pokynul rukou. „ZnГЎm tradici a samozЕ™ejmД› dnes oznГЎmГ­m ono jmГ©no.“

„InformujeЕЎ nГЎs kdo to bude?“ zeptal se Firth.

MacGil se na nД›j rozzlobenД› podГ­val. Firth neudrЕѕel tajemstvГ­ a krГЎl tomu muЕѕi jednoduЕЎe nevД›Е™il.

„DozvГ­te se to, aЕѕ nadejde ten sprГЎvnГЅ ДЌas.“

MacGil se postavil a ostatnГ­ vstali s nГ­m. Uklonili se, otoДЌili a rychle se vzdalovali z mГ­stnosti. MacGil tam zЕЇstal stГЎt v zamyЕЎlenГ­, sГЎm si pozdД›ji nebyl jistГЅ, jak dlouho to trvalo. Ve dnech jako byl ten dneЕЎnГ­ si ze vЕЎeho nejvГ­c pЕ™ГЎl, aby krГЎlem byl nД›kdo jinГЅ.



*



MacGil sestoupil z trЕЇnu a rГЎznГЅmi kroky, kterГ© v prГЎzdnГ©m TrЕЇnnГ­m sГЎle vytvГЎЕ™ely hlasitou ozvД›nu, se vydal pryДЌ. Е kubnul za Еѕeleznou kliku dubovГЅch dveЕ™Г­, sГЎm si je otevЕ™el a vstoupil do postrannГ­ mГ­stnosti.

Klid a mГ­r tГ©to komnaty na nД›j jako vЕѕdy okamЕѕitД› zapЕЇsobil. MД›Е™ila v prЕЇmД›ru stД›ЕѕГ­ dvacet krokЕЇ, ale i ona byla zkrГЎЕЎlena stoupajГ­cГ­ klenbou. CelГЎ mГ­stnost byla vyloЕѕena kameny a osvД›tlena pouze malГЅm kruhovГЅm okГ©nkem s vitrГЎЕѕГ­, kterГ© sedД›lo v jednГ© ze zdГ­. ЕЅlutГ© a rudГ© svД›tlo vytvГЎЕ™elo kuЕѕel, kterГЅ osvД›tloval jedinГЅ pЕ™edmД›t v jinak prГЎzdnГ© mГ­stnosti.

MeДЌ Osudu.

Tady byl, uprostЕ™ed tГ©to mГ­stnosti. SpoДЌГ­val horizontГЎlnД› na dvou ЕѕeleznГЅch podstavcГ­ch. UЕѕ jako malГЅ chlapec jej MacGil ДЌasto navЕЎtД›voval, chodil kolem nД›j a zkoumal jej. MeДЌ Osudu. LegendГЎrnГ­ meДЌ, zdroj sГ­ly a moci celГ©ho krГЎlovstvГ­, kterГЅ se pЕ™edГЎval z generace na generaci. Ten, kdo mД›l sГ­lu jej pozvednout, byl VyvolenГЅm, tГ­m, jehoЕѕ osudem bylo vlГЎdnout krГЎlovstvГ­, ochraЕ€ovat jej od vЕЎech Гєtrap a nebezpeДЌГ­ uvnitЕ™ i vnД› Prstenu, aЕѕ do konce svГЅch dnГ­. Byla to krГЎsnГЎ legenda, na kterГ© vyrЕЇstal, a jakmile byl MacGil sГЎm pomazanГЅm krГЎlem, musel se pokusit meДЌ pozvednout. OstatnД›, pouze krГЎlovГ© z rodu MacGilЕЇ se o to mohli kdy pokusit. Jeho pЕ™edchЕЇdci, ГєplnД› vЕЎichni, v tomto testu selhali. On vЕЎak cГ­til, Еѕe to v jeho pЕ™Г­padД› bude jinГ©. Byl si jistГЅ, Еѕe tГ­m VyvolenГЅm je on.

Ale mГЅlil se. StejnД› jako vЕЎichni krГЎlovГ© pЕ™ed nГ­m. Tento neГєspД›ch navЕѕdy poznamenal jeho kralovГЎnГ­.

KdyЕѕ se na meДЌ dГ­val teДЏ, prohlГ­Еѕel si pozornД› jeho dlouhou ДЌepel, vykovanou z neznГЎmГ©ho kovu, kterГЅ nikdo nedokГЎzal pojmenovat. PЕЇvod meДЌe byl jeЕЎtД› zГЎhadnД›jЕЎГ­. PovД›sti Е™Г­kaly, Еѕe prostД› povstal z hlubin zemД› bД›hem velkГ©ho zemД›tЕ™esenГ­.

DГ­vaje se na zbraЕ€, znovu pocГ­til hoЕ™kost onoho selhГЎnГ­. MoЕѕnГЎ, Еѕe i byl dobrГЅ krГЎl, ale pЕ™ece jen nebyl VyvolenГЅm. A jeho lid to vД›dД›l. Jeho nepЕ™ГЎtelГ© to vД›dД›li takГ©. I kdyЕѕ moЕѕnГЎ opravdu byl dobrГЅm krГЎlem, nikdy nebude VyvolenГЅm.

Pokud by jГ­m byl, urДЌitД› by u jeho dvora bylo mГ©nД› neklidu a mГ©nД› zГЎkulisnГ­ch machinacГ­. Jeho vlastnГ­ lid by mu vГ­ce dЕЇvД›Е™oval a jeho nepЕ™ГЎtelГ© by se nikdy neodvГЎЕѕili zaГєtoДЌit. ДЊГЎst jeho jГЎ si pЕ™ГЎla, aby meДЌ prostД› zmizel a celГЎ ta legenda s nГ­m. DobЕ™e ale vД›dД›l, Еѕe se to nestane. To bylo prokletГ­ a takГ© poЕѕehnГЎnГ­ legendy o MeДЌi Osudu. Byl silnД›jЕЎГ­ neЕѕ celГЎ armГЎda.

Jak se teДЏ snad po tisГ­cГ­ na meДЌ dГ­val, opД›t se nemohl ubrГЎnit a musel pЕ™emГЅЕЎlet, kdo asi tak bude ten, kterГЅ meДЌ jednoho dne pozvedne. Kdo z jeho pokrevnГ­ linie to dokГЎЕѕe? Ta otГЎzka byla dnes mnohem palДЌivД›jЕЎГ­, neboЕҐ musel uЕѕ brzy jmenovat svГ©ho nГЎstupce. Kdo z nich mГЎ ЕЎanci? Kdo z nich mЕЇЕѕe bГЅt pЕ™edurДЌen, aby meДЌ pozvedl?

„Je to tД›ЕѕkГЎ ДЌepel,“ ozval se hlas.

MacGil se zarazil pЕ™ekvapenГ­m, Еѕe je v malГ© mГ­stnosti jeЕЎtД› nД›kdo dalЕЎГ­.

Ve dveЕ™Г­ch stГЎl Argon. MacGil jej poznal po hlase jeЕЎtД› neЕѕ ho uvidД›l. Byl zГЎroveЕ€ rozzlobenГЅ, Еѕe se neukГЎzal na zasedГЎnГ­ rady, stejnД› jako byl rГЎd, Еѕe se ukГЎzal alespoЕ€ teДЏ.

„JdeЕЎ pozdД›,“ Е™ekl MacGil.

„VaЕЎe chГЎpГЎnГ­ ДЌasu se na mД› nevztahuje,“ odpovД›dД›l Argon.

MacGil se otoДЌil zpГЎtky k meДЌi.

„Myslel sis nД›kdy, Еѕe budu schopnГЅ jej pozvednout?“ zeptal se zamyЕЎlenД›. „Ten den, co jsem se stal krГЎlem?“

„Ne,“ odpovД›dД›l suЕЎe Argon.

MacGil se otoДЌil a zГ­ral na nД›j.

„Tys vД›dД›l, Еѕe to nedokГЎЕѕu. VidД›l jsi to ve svГЅch vizГ­ch, Еѕe?“

„Ano.“

MacGil stГЎl a uvaЕѕoval.

„Trochu mД› dД›sГ­, Еѕe odpovГ­dГЎЕЎ tak pЕ™Г­mo. To nenГ­ tvГЅm zvykem.“

Argon tiЕЎe stГЎl, dokud si MacGil neuvД›domil, Еѕe uЕѕ ani nic dalЕЎГ­ho Е™Г­ci nehodlГЎ.

„Dnes jmenuji svГ©ho nГЎstupce,“ Е™ekl MacGil. „PЕ™ijde mi zbyteДЌnГ© jmenovat nГЎslednГ­ka zrovna teДЏ. Dost to kazГ­ krГЎlovu radost ze svatby vlastnГ­ho dГ­tД›te.“

„MoЕѕnГЎ, Еѕe ta radost prГЎvД› mГЎ bГЅt takto usmД›rnД›na.“

„Ale jГЎ mГЎm pЕ™ed sebou jeЕЎtД› tolik let vlГЎdy,“ brГЎnil se MacGil.

„MoЕѕnГЎ, Еѕe ne tolik, kolik si myslГ­ЕЎ,“ odpovД›dД›l Argon.

MacGil pЕ™ivЕ™el oДЌi. Co se mu to snaЕѕГ­ naznaДЌit?

Ale Argon uЕѕ nic dalЕЎГ­ho neЕ™Г­kal.

„Е est dД›tГ­. Koho mГЎm vybrat?“ zeptal se MacGil.

„ProДЌ se ptГЎЕЎ mД›? UЕѕ sis pЕ™ece vybral.“

MacGil se na nД›j podГ­val. „VidГ­ЕЎ toho hodnД›. Ano, vybral jsem si. Ale stГЎle mД› zajГ­mГЎ co ty si o tom myslГ­ЕЎ.“

„MyslГ­m, Еѕe jsi udД›lal moudrГ© rozhodnutГ­,“ Е™ekl Argon. „Ale pamatuj si, Еѕe krГЎl nemЕЇЕѕe vlГЎdnout z vlastnГ­ho hrobu. Navzdory tomu koho sis vybral, osud si stejnД› vybГ­rГЎ sГЎm za sebe.“

„Budu ЕѕГ­t, Argone?“ poloЕѕil MacGil vГЎЕѕnГЅm hlasem otГЎzku, kterou chtД›l druidovi Е™Г­ci od samГ©ho rГЎna, kdyЕѕ jej vzbudila ta straЕЎlivГЎ noДЌnГ­ mЕЇra.

„Dnes v noci se mi zdГЎlo o vrГЎnД›,“ dodal jeЕЎtД›. „PЕ™iletД›la a ukradla moji korunu. DalЕЎГ­ mД› potom odnesla pryДЌ. Jak jsem letД›l, vidД›l jsem z vГЅЕЎky svГ© krГЎlovstvГ­, jak se promД›Е€uje v ДЌernou, spГЎlenou pustinu.“

PodГ­val se na Argona. Jeho oДЌi se leskly.

„Byl to jenom sen? Nebo nД›co vГ­c?“

„Sny jsou vЕѕdy nД›co vГ­c, nebo ne?“ zeptal se Argon.

MacGila se znovu zmocnila Гєzkost.

„Odkud hrozГ­ nebezpeДЌГ­, Argone. Е?ekni mi jenom tuhle jedinou vД›c.“

Argon postoupil k nД›mu a hledД›l mu pЕ™Г­mo do oДЌГ­ s takovГЅm dЕЇrazem, Еѕe MacGil mohl cГ­tit moc, kterГЎ z druida vyzaЕ™ovala.

Argon se jeЕЎtД› trochu naklonil a zaЕЎeptal:

„PokaЕѕdГ© blГ­Еѕ neЕѕ si sГЎm myslГ­ЕЎ.“




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Thor se schoval v senД› naloЕѕenГ©m na voze, kterГЅ se pomalu sunul po venkovskГ© cestД›. DoЕЎel k nГ­ pЕ™edeЕЎlГ© noci a pokornД› potom v Гєkrytu ДЌekal, dokud se neobjevil vЕЇz natolik velkГЅ a naloЕѕenГЅ, aby na nД›j mohl nepozorovanД› naskoДЌit. Byla ГєplnГЎ tma a vЕЇz jel dostateДЌnД› pomalu, aby se Thor mohl rozebД›hnout a zezadu do nД›j vskoДЌit. PЕ™istГЎl na senД› a okamЕѕitД› se do nД›j zavrtal. Vozka si naЕЎtД›stГ­ niДЌeho nevЕЎiml. Thor nevД›dД›l, jestli vЕЇz jede do KrГЎlova Dvora, ale urДЌitД› mД›l alespoЕ€ sprГЎvnГЅ smД›r. NavГ­c takhle velkГЅ vЕЇz, kterГЅ mД›l po stranГЎch takovГ© erby, ten jistД› nemohl jet na mnoho jinГЅch mГ­st.

Jak tak Thor ujГ­ЕѕdД›l nocГ­, nutil se zЕЇstat stГЎle vzhЕЇru a pЕ™emГЅЕЎlet o svГ©m setkГЎnГ­ se Syboldem, s Argonem, a takГ© o svГ©m osudu, bГЅvalГ©m domovД› a svГ© matce. MД›l pocit, Еѕe mu svД›t koneДЌnД› dal odpovД›ДЏ na otГЎzku, zda jej ДЌekГЎ jinГЅ osud nebo ne. LeЕѕel tam s rukama pЕ™ekЕ™Г­ЕѕenГЅma za hlavou a pozoroval noДЌnГ­ oblohu, kterГЎ probleskovala pЕ™es potrhanou plachtu vozu. Pozoroval zГЎЕ™Г­cГ­ vesmГ­r a rudГ© hvД›zdy daleko, daleko odsud. MД›l radost. PoprvГ© ve svГ©m ЕѕivotД› byl na cestД›. NevД›dД›l kam, ale byl na cestД›. Tak ДЌi onak, nakonec najde tu sprГЎvnou, kterГЎ vede do KrГЎlova Dvora.

KdyЕѕ Thor znovu otevЕ™el oДЌi, bylo uЕѕ rГЎno. SluneДЌnГ­ svД›tlo pronikalo do vozu a on si uvД›domil, Еѕe usnul. Rychle se posadil a rozhlГ©dl se kolem, rozzlobenГЅ sГЎm na sebe, Еѕe nevydrЕѕel bdГ­t. MusГ­ bГЅt opatrnД›jЕЎГ­. MД›l ЕЎtД›stГ­, Еѕe ho stГЎle nikdo neodhalil.

Vůz byl pořád ještě v pohybu, ale už na cestě tolik neposkakoval. To mohlo znamenat jednu jedinou věc – lepší cestu. Musejí být blízko nějakého města. Thor se podíval pod kola a uviděl jak hladká cesta ve skutečnosti je. Žádné kameny ani výmoly, vydlážděná pravidelnými bílými kostkami. Jeho srdce se roztlouklo vzrušením. Bezpochyby se blížili ke Královu Dvoru.

Thor vyhlГ©dl zpoza plachty vozu a byl naprosto ohromen, protoЕѕe uЕѕ tam ve skuteДЌnosti byli. NГЎdhernГ© ulice se jen hemЕѕily vЕЎemoЕѕnou ДЌinnostГ­. Tucty vozЕЇ vЕЎech tvarЕЇ a velikostГ­, s nГЎklady vЕЎech druhЕЇ a barev, plnily ulice. Jeden byl naloЕѕenГЅ koЕѕeЕЎinou, na jinГ©m se vezla halda hadrЕЇ, dalЕЎГ­ byl plnГЅ ЕѕivГЅch kuЕ™at. Mezi nimi chodily stovky obchodnГ­kЕЇ. NД›kteЕ™Г­ vedli dobytek a jinГ­ nesli na hlavГЎch koЕЎe plnГ© vД›cГ­. ДЊtyЕ™i urostlГ­ muЕѕi nesli na tyДЌГ­ch dlouhГ© svazky hedvГЎbГ­. Byla to uДЌinД›nГЎ armГЎda lidГ­, kteЕ™Г­ vЕЎichni ЕЎli tГ­mtГ©Еѕ smД›rem.

Thor se cГ­til bГЅt naЕѕivu vГ­ce neЕѕ kdykoliv pЕ™edtГ­m. Nikdy pЕ™edtГ­m nevidД›l takovГ© mnoЕѕstvГ­ lidГ­, zboЕѕГ­ a tolik aktivity. CelГЅ svЕЇj Еѕivot strГЎvil v malГ© ospalГ© vesnici a nynГ­ byl ze vЕЎeho toho lomozu kolem jako u vytrЕѕenГ­.

SlyЕЎel hlasitГ© zvuky, cinkГЎnГ­ Е™etД›zЕЇ, nГЎrazy polen tak tД›ЕѕkГЅch, Еѕe se pod nimi zem otЕ™ГЎsala. O chvГ­li pozdД›ji pЕ™iЕЎel dalЕЎГ­ zvuk. ZvonД›nГ­ koЕ€skГЅch podkov o dЕ™evo. PodГ­val se dolЕЇ a zjistil, Еѕe pЕ™ejГ­ЕѕdД›jГ­ pЕ™es most. Pod nimi se objevil vodnГ­ pЕ™Г­kop. PadacГ­ most!

Thor se znovu vyklonil ven a spatЕ™il obrovskГ© kamennГ© pilГ­Е™e, za nimiЕѕ se jeЕѕila tД›ЕѕkГЎ ЕѕeleznГЎ brГЎna. ProjГ­ЕѕdД›li KrГЎlovskou BrГЎnou.

Byla to ta nejvД›tЕЎГ­ brГЎna, jakou kdy vidД›l. DГ­val se na obrovskГ© mЕ™Г­Еѕe s bodci na koncГ­ch a pЕ™edstavoval si, Еѕe kdyby se teДЏ brГЎna sesunula dolЕЇ, jistД› by jej rozpЕЇlila ve dvГ­. Pak uvidД›l ДЌtyЕ™i StЕ™Г­brnГ©, jak hlГ­dajГ­ brГЎnu a jeho srdce se rozbuЕЎilo.

Projeli dlouhГЅm kamennГЅm tunelem, za kterГЅm se opД›t otevЕ™el vГЅhled na oblohu. TeДЏ uЕѕ byli ve vnitЕ™nГ­m mД›stД› KrГЎlova Dvora.

Thor tomu nemohl uvД›Е™it. Bylo tu jeЕЎtД› vГ­ce ruchu neЕѕ venku. ZdГЎlo se mu, Еѕe je tu snad tisГ­c lidГ­ a kaЕѕdГЅ smД›Е™uje nД›kam jinam. MГ­jeli rozsГЎhlГ©, perfektnД› zastЕ™iЕѕenГ© travnatГ© Гєseky, ve kterГЅch tu a tam kvetly kvД›tiny. Cesta se rozЕЎГ­Е™ila a po obou stranГЎch ji lemovaly stГЎnky, drobnГ­ prodejci a kamennГ© domy. A mezi tГ­m vЕЎГ­m krГЎlovi muЕѕi. VojГЎci obleДЌenГ­ ve zbroji. Thor to dokГЎzal.

Ve svГ©m nadЕЎenГ­ se nepЕ™Г­liЕЎ prozЕ™etelnД› postavil, a kdyЕѕ teДЏ vЕЇz zДЌistajasna zastavil, chlapec se svalil dozadu do sena. NeЕѕ se mohl zvednout, ozval se zvuk odsunovanГ©ho prkna, a kdyЕѕ vzhlГ©dl vzhЕЇru, spatЕ™il rozzlobenГ©ho starГ©ho muЕѕe. Byl pleЕЎatГЅ, odД›nГЅ do nuznГЅch hadrЕЇ a mraДЌil se. Vozka se natГЎhl dovnitЕ™, chytil svГЅma kostnatГЅma rukama Thora za kotnГ­ky a vytГЎhl ho ven.

Thor tvrdД› pЕ™istГЎl na cestu, zvedajГ­c pЕ™i tom oblak prachu. VЕЎude kolem se ozval chechot.

„JeЕЎtД› jednou se svezeЕЎ v mГ©m voze a skonДЌГ­ЕЎ v Е™etД›zech! MГЎЕЎ ЕЎtД›stГ­, Еѕe na tebe rovnou nezavolГЎm StЕ™Г­brnГ©!“

StaЕ™ec se odvrГЎtil a odplivl si. Potom vyskoДЌil zpГЎtky na kozlГ­k a popohnal konД› do pohybu.

CelГЅ v rozpacГ­ch sebral Thor pomalouДЌku rozum do hrsti a postavil se. Potom se rozhlГ©dl kolem sebe. Jeden nebo dva kolemjdoucГ­ se mu smГЎli. Thor jim odpovД›dД›l ГєЕЎklebkem, naДЌeЕѕ toho nechali a ЕЎli si po svГЅch. Potom si oДЌistil ЕЎpГ­nu z obliДЌeje a promnul ruce. Jeho pГЅcha sice utrpД›la ЕЎok, ale tД›lo zЕЇstalo v poЕ™ГЎdku.

KdyЕѕ se rozhlГ©dl kolem, nГЎlada se mu vrГЎtila. Е?ekl si, Еѕe mЕЇЕѕe bГЅt rГЎd, Еѕe se tak snadno dostal aЕѕ tak daleko. TeДЏ, kdyЕѕ byl venku z vozu, tak se navГ­c mohl rozhlГ­Еѕet naprosto neomezenД›. A byl to ГєchvatnГЅ pohled. MД›sto se rozklГЎdalo kam aЕѕ oko dohlГ©dlo. UprostЕ™ed stГЎl ГєЕѕasnГЅ kamennГЅ hrad, obklopenГЅ vД›Еѕemi, opevnД›nГЅ mohutnГЅm zdivem s ochozy, na jejichЕѕ vrcholcГ­ch hlГ­dkovala krГЎlovskГЎ armГЎda. VЕЎude kolem potom byla zelenГЎ, perfektnД› udrЕѕovanГЎ prostranstvГ­, kamennГЎ nГЎmД›stГ­, fontГЎny i malГ© lesnГ­ hГЎjky. To bylo mД›sto. A bylo naprosto zaplavenГ© lidmi.

Odevšad proudily všechny druhy postav – obchodníci, vojáci, hodnostáři – a všichni spěchali. Thorovi zabralo pár minut než si uvědomil, že se děje něco zvláštního. Jak se tak loudal kolem, viděl, že se tu něco připravuje – lidé nosili židle a stavěli oltář. Zdálo se, že se tu konají přípravy na svatbu.

Jeho srdce se mГЎlem zastavilo, kdyЕѕ v dГЎli uvidД›l podlouhlГЅ, praЕЎnГЅ a bedlenГ­m rozdД›lenГЅ prostor pro rytГ­Е™skГ© klГЎnГ­. Na jinГ©m mГ­stД› uvidД›l vojГЎky, kteЕ™Г­ vrhali oЕЎtД›py na vzdГЎlenГ© cГ­le. Jinde zase luДЌiЕЎtnГ­ky, kteЕ™Г­ soutД›Еѕili o to, kdo prvnГ­ trefГ­ stГ©blo slГЎmy. Vypadalo to, Еѕe vЕЎude kolem se konajГ­ hry a soutД›Еѕe. TakГ© zde byla hudba: loutny, flГ©tny a cimbГЎly. Kolem sebe mohl vidД›t skupiny muzikantЕЇ. DГЎle vidД›l vГ­no, velkГ© sudy byly vyvalovГЎny ze sklepЕЇ. A jГ­dlo, dlouhГ© stoly byly pЕ™ipravovГЎny kam aЕѕ oko dohlГ©dlo. ZdГЎlo se, Еѕe se dostal pЕ™Г­mo doprostЕ™ed nД›jakГ© obrovskГ© oslavy.

I kdyЕѕ bylo vЕЎechno to kolem vzruЕЎujГ­cГ­, Thor byl nedoДЌkavГЅ najГ­t Legii co nejrychleji. UЕѕ tak pЕ™ichГЎzel pozdД› a potЕ™eboval o sobД› dГЎt vД›dД›t.

Zastavil prvnГ­ho ДЌlovД›ka, kterГ©ho uvidД›l. Byl to starЕЎГ­ muЕѕ, kterГЅ vypadal, podle jeho krvГ­ pokrytГ© zГЎstД›ry, jako Е™eznГ­k, a kterГЅ prГЎvД› bД›Еѕel ulicГ­. VЕЎichni tady vypadali, Еѕe ohromnД› spД›chajГ­.

„PromiЕ€ mi, pane,“ Е™ekl Thor a zatahal muЕѕe za rukГЎv.

MuЕѕ se nervГіznД› podГ­val, kdo ho to obtД›Еѕuje.

„Co je, kluku?“

„HledГЎm KrГЎlovskou Legii. NevГ­ЕЎ, pane, kde trГ©nujГ­?“

„VypadГЎm snad jako mapa?“ zasyДЌel muЕѕ a bД›Еѕel dГЎl.

Thor zЕЇstal ohromen na tou nezdvoЕ™ilostГ­.

OkamЕѕitД› se ale rozbД›hl k dalЕЎГ­ osobД›, kterou spatЕ™il. K ЕѕenД›, kterГЎ vГЎlela tД›sto na dlouhГ©m stole. VlastnД› jich u toho stolu bylo vГ­c. VЕЎechny pilnД› pracovaly. Thor si Е™Г­kal, Еѕe alespoЕ€ jedna z nich to urДЌitД› bude vД›dД›t.

„PromiЕ€, panГ­,“ Е™ekl. „NevД›dД›la bys kde trГ©nuje krГЎlovskГЎ Legie?“

PodГ­valy se na sebe a zahihЕ€aly se. NД›kterГ© byly jenom o pГЎr let starЕЎГ­ neЕѕ on.

NejstarЕЎГ­ z nich se na nД›j podГ­vala.

„HledГЎЕЎ na ЕЎpatnГ©m mГ­stД›,“ Е™ekla. „Tady probГ­hajГ­ pЕ™Г­pravy na oslavy.“

„Bylo mi ale Е™eДЌeno, Еѕe v KrГЎlovД› DvoЕ™e trГ©nujГ­,“ Е™ekl Thor zmatenД›.

ЕЅeny se opД›t zachichotaly. NejstarЕЎГ­ si poloЕѕila ruce v bok a zakroutila hlavou.

„MluvГ­ЕЎ, jako bys byl v KrГЎlovГ© DvoЕ™e poprvГ©. MГЎЕЎ vЕЇbec ponД›tГ­ jak velkГ© tohle mД›sto je?“

Thor zrudnul, kdyЕѕ vidД›l, Еѕe se mu Еѕeny smД›jГ­. Nakonec se sebral a bД›Еѕel pryДЌ. NemД›l rГЎd, kdyЕѕ si z nД›j lidГ© dД›lali legraci.

PЕ™ed sebou teДЏ vidД›l snad tucet cest, kterГ© se kroutily a zatГЎДЌely do vЕЎech koutЕЇ KrГЎlova Dvora. I v kamennГЅch hradbГЎch bylo rozmГ­stД›no minimГЎlnД› tucet vstupnГ­ch bran. Velikost a rozloha tohoto mГ­sta byla uchvacujГ­cГ­. MД›l oprГЎvnД›nou obavu, Еѕe by tu mohl hledat klidnД› i nД›kolik dnГ­ a stejnД› bezvГЅslednД›.

NГЎhle ho vЕЎak nД›co napadlo: vojГЎci urДЌitД› budou vД›dД›t, kde ostatnГ­ cviДЌГ­. PЕ™iblГ­Еѕit se ke skuteДЌnГ©mu krГЎlovskГ©mu vojГЎkovi ho sice naplЕ€ovalo smД›sicГ­ respektu a bГЎznД›, ale zГЎroveЕ€ dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe nemГЎ na vГЅbД›r.

OtoДЌil se a pospГ­chal k hradbГЎm, kde u nejbliЕѕЕЎГ­ brГЎny stГЎl na strГЎЕѕi vojГЎk. Snad Thora nevyhodГ­. VojГЎk stГЎl vzpЕ™Г­menД›, pohled upЕ™enГЅ pЕ™Г­mo pЕ™ed sebe.

„HledГЎm krГЎlovskou Legii,“ Е™ekl Thor nejstateДЌnД›jЕЎГ­m hlasem, jakГ©ho byl schopen.

VojГЎk se ani nepohnul, nadГЎle sledoval vzduch metr pЕ™ed svГЅm nosem a chlapce ignoroval.

„Е?Г­kГЎm, Еѕe hledГЎm krГЎlovskou Legii,“ trval na svГ©m o nД›co hlasitД›ji Thor.

Po nД›kolika vteЕ™inГЎch se na nД›j vojГЎk jГ­zlivД› podГ­val.

„MЕЇЕѕeЕЎ mi Е™Г­ct, kde to je?“ pokraДЌoval Thor.

„A kvЕЇli jakГ© zГЎleЕѕitosti je hledГЎЕЎ?“

„KvЕЇli velmi dЕЇleЕѕitГ© zГЎleЕѕitosti,“ pЕ™ikГЅvnul Thor v nadД›ji, Еѕe se vojГЎk nebude dГЎle vyptГЎvat.

Ale ten se mГ­sto toho narovnal do svГ© pЕЇvodnГ­ pozice a znovu Thora ignoroval. Thor cГ­til, Еѕe tady se odpovД›di asi nedobere.

Po chvГ­li, kterГЎ se zdГЎla spГ­ЕЎe jako vД›ДЌnost, vojГЎk odvД›til: „BД›Еѕ vГЅchodnГ­ branou, potom pokraДЌuj na sever aЕѕ kam to pЕЇjde. Potom projdi tЕ™etГ­ branou, na kЕ™iЕѕovatce zahni doprava a pak jeЕЎtД› jednou. Projdi druhГЅm kamennГЅm obloukem a uvidГ­ЕЎ brГЎnu, za kterou jsou jejich pozemky. Ale Е™Г­kГЎm ti na rovinu, Еѕe plГЅtvГЎЕЎ ДЌasem. NГЎvЕЎtД›vnГ­ci je zrovna dvakrГЎt nezajГ­majГ­.“

To bylo vЕЎe co Thor potЕ™eboval slyЕЎet. RozbД›hl se napЕ™Г­ДЌ prostranstvГ­m smД›rem, kterГЅ mu byl ukГЎzГЎn a neustГЎle si v hlavД› opakoval instrukce, aby na nД›co nezapomnД›l. TakГ© si vЕЎiml, Еѕe slunce je na svГ© pouti po obloze uЕѕ pomД›rnД› vysoko a modlil se, aby nedorazil na mГ­sto urДЌenГ­ pЕ™Г­liЕЎ pozdД›.



*



Thor bД›Еѕel po perfektnГ­ch dlГЎЕѕdД›nГЅch ulicГ­ch a hledal v jejich spleti svou cestu napЕ™Г­ДЌ KrГЎlovГЅm Dvorem. SnaЕѕil drЕѕet se instrukcГ­ jak jen to bylo moЕѕnГ© a doufal, Еѕe se neztratil. Na vzdГЎlenГ©m konci nГЎdvoЕ™Г­ spatЕ™il nД›kolik bran. Vydal se tou sprГЎvnou a potom na nГЎsledujГ­cГ­ch kЕ™iЕѕovatkГЎch zahГЅbal tak, jak mu bylo Е™eДЌeno. Musel se pЕ™itom proplГ©tat davem tisГ­cЕЇ lidГ­, kteЕ™Г­ proudili mД›stem. ZdГЎlo se, Еѕe dav houstne s kaЕѕdou dalЕЎГ­ minutou. NeustГЎle mГЎlem narГЎЕѕel do ЕѕonglГ©rЕЇ, hrГЎДЌЕЇ na loutnu, ЕЎaЕЎkЕЇ a vЕЎech rozliДЌnГЅch baviДЌЕЇ, obleДЌenГЅch ve svГЅch barevnГЅch Гєborech.

Thor si nedokГЎzal pЕ™edstavit, Еѕe by odvod rekrutЕЇ mД›l zaДЌГ­t bez nД›j a snaЕѕil se koncentrovat, aby zahnul na kaЕѕdГ© kЕ™iЕѕovatce sprГЎvnД›. TakГ© se neustГЎle rozhlГ­Еѕel po ДЌemkoliv, co by mohlo vypadat jako cviДЌiЕЎtД›. ProЕЎel kamennГЅm obloukem, zahnul do dalЕЎГ­ ulice a potom najednou v dГЎlce uvidД›l nД›co, co opravdu mohlo bГЅt tГ­m, co hledal: stavba pЕ™ipomГ­najГ­cГ­ koloseum, postavenГЎ z kamene a vytvarovanГЎ do perfektnГ­ho kruhu. U velkГ© brГЎny hlГ­dkovali vojГЎci. Zpoza zdГ­ se ozГЅval tlumenГЅ kЕ™ik. Jeho srdce se roztlouklo jako o zГЎvod. Tohle muselo bГЅt ono.

Dal se do sprintu, aЕѕ mД›l pocit, Еѕe mu plГ­ce snad shoЕ™Г­. KdyЕѕ dorazil k brГЎnД›, dva vojГЎci postoupili o krok kupЕ™edu a skЕ™Г­Еѕili kopГ­ tak, aby zahradili cestu. TЕ™etГ­ hlГ­daДЌ rovnД›Еѕ vystoupil ze stГ­nu brГЎny a zvedl ruku v zastavujГ­cГ­m gestu.

„StГЎt,“ poruДЌil.

Thor se na mГ­stД› zarazil a, lapaje po dechu, se snaЕѕil nedat najevo vzruЕЎenГ­.

„Ne…ne…nerozumГ­te,“ snaЕѕil se popadnout dech, „jГЎ mГЎm bГЅt uvnitЕ™. Jdu pozdД›.“

„PozdД› na co?“

„K odvodu.“

StrГЎЕѕce, krГЎtkГЅ a kulatГЅ muЕѕ s poДЏobanou tvГЎЕ™Г­, se podГ­val na zbГЅvajГ­cГ­ dva. Ti se pro zmД›nu pohrdavД› mraДЌili na chlapce. MuЕѕ se otoДЌil zpГЎtky k Thorovi a pЕ™idal svЕЇj pohled k tД›m dvД›ma.

„Rekruti byli pЕ™ivezeni krГЎlovskГЅm transportem a pЕ™ijati dovnitЕ™ uЕѕ pЕ™ed nД›kolika hodinami. Jestli nejsi pozvГЎn, nemГЎЕЎ ЕѕГЎdnГ© prГЎvo vstoupit.“

„JГЎ ale musГ­m dovnitЕ™, musГ­ЕЎ mi rozumД›t. JГЎ musГ­m…“

HlГ­daДЌ se natГЎhl a uchopil Thora za koЕЎili.

„Ty jsi ten kdo nerozumГ­, kluku nevychovanГЎ. Co si to dovolujeЕЎ jen si sem pЕ™ijГ­t a snaЕѕit se protlaДЌit dovnitЕ™? TeДЏ se kliДЏ, neЕѕ dostaneЕЎ ЕѕelГ­zka.“

S tГ­m do Thora strДЌil, aЕѕ se chlapec zapotГЎcel.

Thor pocГ­til bolest v mГ­stД›, kde do nД›j strГЎЕѕce strДЌil, ale mnohem silnД›jЕЎГ­ byla bolest z dalЕЎГ­ho odmГ­tnutГ­ uvnitЕ™ jeho hrudi. Byl rozhoЕ™ДЌenГЅ. Neabsolvoval tak dlouhou cestu jenom proto, aby ho poslali zpГЎtky tihle pochopovГ©. Jeho osudem bylo bГЅt uvnitЕ™.

Strážce se vrátil ke svým mužům a Thor pomalu odkráčel pryč od brány a po směru hodinových ručiček se jal obcházet budovu. V hlavě se mu rodil nový plán. Odešel tak daleko, že už ho strážní nemohli vidět, a potom se rozběhl těsně podél zdi. Ujistil se, že ho opravdu nikdo nevidí, a pak ještě přidal do kroku. Když oběhl polovinu budovy, zjistil, že se tu nachází další vchod do arény – vysoko nad ulicí byla zamřížovaná okna. Jedno z těch oken však mříže nemělo. Zatímco zevnitř se ozývaly další vzrušené výkřiky, Thor se vyhoupl na římsu a podíval se co se děje.

Jeho srdce se rozbuЕЎilo. UprostЕ™ed obrovskГ©ho kruhovГ©ho cviДЌiЕЎtД› stГЎly tucty rekrutЕЇ. Dokonce vidД›l i svГ© bratry. SeЕ™azenГ­ chlapci vЕЎichni sledovali nД›kolik StЕ™Г­brnГЅch. KrГЎlovi muЕѕi prochГЎzeli mezi rekruty a posuzovali je.

JinГЎ skupina rekrutЕЇ stГЎla opodГЎl a pod dohledem dalЕЎГ­ho vojГЎka vrhala oЕЎtД›py na vzdГЎlenГЅ cГ­l. Jeden z nich prГЎvД› minul.

Thora naplnilo rozhoЕ™ДЌenГ­. On by tohle trefil. Nebyl o nic horЕЎГ­ neЕѕ kdokoliv z tД›ch dole. Jenom protoЕѕe byl mladЕЎГ­ a trochu menЕЎГ­ pЕ™ece jeЕЎtД› neznamenalo, Еѕe na to nemГЎ.

Najednou Thor ucГ­til ДЌГ­si ruku, jak dopadla na jeho zГЎda, a hned potom jej ztГЎhla dozadu, aЕѕ se pustil Е™Г­msy a padal k zemi. Dopadl tvrdД› do prachu pod oknem.

OtevЕ™el oДЌi a vidД›l, Еѕe nad nГ­m stojГ­ onen strГЎЕѕnГЅ a jГ­zlivД› se na nД›j dГ­vГЎ.

„Co jsem ti Е™ekl, kluku?“

NeЕѕ mohl jakkoliv reagovat, strГЎЕѕnГЅ se napЕ™ГЎhl a tvrdД› chlapce nakopl. Thor ucГ­til ostrou bolest v Еѕebrech, zatГ­mco strГЎЕѕnГЅ se napЕ™ahoval znovu.

TentokrГЎt vЕЎak Thor chytil jeho nohu v letu, zatГЎhl za ni a vyvedl muЕѕe z rovnovГЎhy tak, Еѕe ten se svalil na zem.

Thor se rychle postavil na nohy. Ve stejnГЅ okamЕѕik byl ale na nohou i strГЎЕѕnГЅ. Thor na nД›j upЕ™enД› zГ­ral, ЕЎokovanГЅ tГ­m, co se mu prГЎvД› podaЕ™ilo se strГЎЕѕnГЅm udД›lat. MuЕѕ se na nД›j zachmuЕ™enД› mraДЌil.

„Nejen, Еѕe pЕЇjdeЕЎ do Еѕelez,“ zasyДЌel, „za tohle draze zaplatГ­ЕЎ. Nikdo se nesmГ­ dotknout krГЎlovskГ©ho strГЎЕѕnГ©ho! Na Legii mЕЇЕѕeЕЎ zapomenout, protoЕѕe pЕЇjdeЕЎ do ЕѕalГЎЕ™e! A budeЕЎ mГ­t kliku, jestli tД› pak jeЕЎtД› nД›kdo nД›kdy uvidГ­!“

StrГЎЕѕnГЅ vytГЎhl Е™etД›z s pouty na konci a zaДЌal se k Thorovi pЕ™ibliЕѕovat. Ve tvГЎЕ™i se mu zraДЌila chuЕҐ na pomstu.

Thorova mysl se hnala jako zbД›silГЎ. Nemohl dovolit, aby byl svГЎzГЎn. TakГ© ale nechtД›l zranit ДЌlena krГЎlovskГ© strГЎЕѕe. Musel nД›co vymyslet a musel to udД›lat rychle.

VzpomnД›l si na svЕЇj prak. Potom uЕѕ pracovaly jenom reflexy a rutina. RychlГЅm pohybem vytГЎhl prak, sГЎhnul pro kГЎmen, zaloЕѕil jej, natГЎhl se a vrhnul.

KГЎmen prosviЕЎtД›l vzduchem a vyrazil strГЎЕѕnГ©mu pouta z ruky. TakГ© naplno trefil prsty, kterГ© drЕѕely Е™etД›z. HlГ­daДЌova tvГЎЕ™ se zkroutila bolestГ­. MuЕѕ zaЕ™val a zatЕ™epal zasaЕѕenou rukou. Pouta zaЕ™inДЌela na zemi.

Potom strГЎЕѕnГЅ vД›noval Thorovi vraЕѕednГЅ pohled a tasil meДЌ. TasenГЎ zbraЕ€ kovovД› zacinkala.

„To byla tvoje poslednГ­ chyba,“ zavrДЌel temnД› a zaГєtoДЌil.

Thor nemД›l na vybranou, tenhle muЕѕ ho na pokoji nenechГЎ. ZaloЕѕil dalЕЎГ­ kГЎmen a vrhnul. NechtД›l muЕѕe zabГ­t ani vГЎЕѕnД› zranit, ale zГЎroveЕ€ ho musel zastavit. MГ­sto aby kГЎmen letД›l na srdce, nos, oДЌi nebo jednoduЕЎe na hlavu, Thor jej vyslal na jedinГ© mГ­sto, o kterГ©m si byl jistГЅ, Еѕe muЕѕe stoprocentnД› zastavГ­.

PЕ™Г­mo mezi nohy.

Nevrhnul maximГЎlnГ­ silou, ale pЕ™ece dost silnД› na to, aby dokГЎzal ДЌlovД›ka srazit k zemi.

Trefil se naprosto perfektnД›.

StrГЎЕѕnГЅ se zlomil v pase, upustil meДЌ, chytil se za postiЕѕenГ© mГ­sto a zЕ™Г­til na zem, kde se stoДЌil do klubГ­ДЌka.

„Za tohle budeЕЎ viset!“ podaЕ™ilo se mu procedit mezi bolestivГЅmi vzdechy. „StrГЎЕѕe! StrГЎЕѕe!“

Thor se ohlГ©dl a v dГЎlce uvidД›l nД›kolik krГЎlovskГЅch strГЎЕѕnГЅch, kteЕ™Г­ spД›chali na mГ­sto incidentu.

TeДЏ nebo nikdy.

AniЕѕ by promeЕЎkГЎval dalЕЎГ­ cennГ© vteЕ™iny, rozebД›hl se Thor k Е™Г­mse pod oknem. Bude muset skoДЌit rovnou do arГ©ny a jakkoliv strhnout na sebe pozornost. A bude muset bojovat s kaЕѕdГЅm, kdo se mu postavГ­ do cesty.




KAPITOLA PГЃTГЃ


MacGil sedД›l v hornГ­ch patrech svГ©ho hradu ve svГ© soukromГ© pЕ™ijГ­macГ­ mГ­stnosti, kterou pouЕѕГ­val pro osobnГ­ setkГЎnГ­. SedД›l na menЕЎГ­m trЕЇnД›, tento byl vyЕ™ezГЎn ze dЕ™eva, a dГ­val se na svГ© ДЌtyЕ™i potomky, kteЕ™Г­ tu stГЎli pЕ™ed nГ­m. Byl zde jeho nejstarЕЎГ­ syn, Kendrick, dvacet pД›t let starГЅ vГЎleДЌnГ­k, vyhlГЎЕЎenГЅ svГЅmi vybranГЅmi zpЕЇsoby. Ze vЕЎech dД›tГ­ se MacGilovi podobal nejvГ­c, coЕѕ byla ironickГЎ hra osudu, protoЕѕe byl levoboДЌkem a vГЅsledkem jedinГ©ho prohЕ™eЕЎku, kterГЅ kdy MacGil spГЎchal s jinou Еѕenou. ЕЅenou, na kterou uЕѕ dГЎvno zapomnД›l. Vychoval Kendricka spolu s ostatnГ­mi dД›tmi i pЕ™es krГЎlovniny poДЌГЎteДЌnГ­ protesty a pod podmГ­nkou, Еѕe bude chlapec vyЕ™azen z nГЎslednictvГ­ na trЕЇnД›. To teДЏ MacGila trГЎpilo, protoЕѕe Kendrick byl nejvГЅteДЌnД›jЕЎГ­ muЕѕ jakГ©ho poznal, syn, kterГ©ho by rГЎd povГЅЕЎil do nГЎslednickГ©ho stavu. TД›Еѕko si pЕ™edstavit vhodnД›jЕЎГ­ho nГЎstupce pro jeho krГЎlovstvГ­.

Vedle nД›j stГЎl, jako jeho pravГЅ opak, druhorozenГЅ, v legitimnГ­ linii vЕЎak prvorozenГЅ, syn, Gareth, dvacet tЕ™i let stГЎr, hubenГЅ, s holГЅmi tvГЎЕ™emi a velkГЅma hnД›dГЅma oДЌima, kterГ© se nikdy nepЕ™estГЎvaly pohybovat. Jeho povaha nemohla bГЅt od starЕЎГ­ho bratra rozdГ­lnД›jЕЎГ­. Garethova byla vЕЎГ­m, ДЌГ­m Kendrickova nebyla. Tam kde byl jeho bratr upЕ™Г­mnГЅ, Gareth skrГЅval svГ© pravГ© myЕЎlenky, kde se jeho bratr zachoval vzneЕЎenД›, Gareth jednal neДЌistД› a lstivД›. MacGila trГЎpilo, Еѕe mГЎ jeho syn takovou nГЎturu, mnohokrГЎt se jej v minulosti snaЕѕil vychovГЎvat a potom pЕ™evychovГЎvat, ale kdyЕѕ chlapec dosГЎhl ДЌtrnГЎcti let, smГ­Е™il se s tГ­m, Еѕe jeho povaha je jeho osudem. Jeho syn bude ctiЕѕГЎdostivГЅ intrikГЎЕ™, kterГЅ hledГЎ chyby v kaЕѕdГ©m slovД› vyЕ™ДЌenГ©m v jeho pЕ™Г­tomnosti. Gareth takГ© necГ­til ЕѕГЎdnГ© zalГ­benГ­ k ЕѕenГЎm. MacGil dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe jeho syn mГЎ namГ­sto toho mnoho muЕѕskГЅch milencЕЇ. JinГ­ krГЎlovГ© by moЕѕnГЎ takovГ©ho syna vyhnali, ale MacGil se vЕѕdy snaЕѕil vyhГЅbat se rozhodnutГ­m na zГЎkladД› pЕ™edsudkЕЇ. Nic z vГЅЕЎe Е™eДЌenГ©ho nebylo dЕЇvodem, aby svГ©ho syna nemohl mГ­t rГЎd. NechtД›l ho kvЕЇli tomuhle soudit. Co jej vЕЎak u syna opravdu mrzelo, byla jeho podlГЎ povaha. To bylo skuteДЌnД› nД›co, nad ДЌГ­m nemohl jen tak pЕ™imhouЕ™it oko.

Po Garethově boku stála MacGilova druhorozená dcera, Gwendolyn. Právě jí bylo šestnáct let a už teď byla tou nejkrásnější dívkou, jakou si dokázal představit. A její povaha ještě předstihovala její krásu. Byla milá, štědrá k ostatním, upřímná – vskutku nejlepší mladá dáma jakou znal. V tomto ohledu byla velmi podobná Kendrickovi. Když se na MacGila podívala tak, jak se milující dcera dívá na svého otce, vždy cítil její nekonečnou oddanost. Byl na ní pyšný snad ještě více než na své syny.

Vedle Gwendolyn stГЎl MacGilЕЇv nejmladЕЎГ­ chlapec, Reece, hrdГЅ a chytrГЅ mladГЅ panoЕЎ, kterГЅ se ve svГЅch ДЌtrnГЎcti letech prГЎvД› stГЎval muЕѕem. MacGil sledoval se zalГ­benГ­m jeho pЕ™ijetГ­ do Legie a uЕѕ teДЏ v nД›m mohl rozeznat muЕѕe, kterГЅm se v budoucnu stane. Jednoho dne se Reece stane nejlepЕЎГ­m ze synЕЇ a mohl by bГЅt skvД›lГЅm krГЎlem. JenЕѕe ten den jeЕЎtД› nepЕ™iЕЎel. ZatГ­m byl pЕ™Г­liЕЎ mladГЅ a jeЕЎtД› se toho musel hodnД› nauДЌit.

MacGil mД›l smГ­ЕЎenГ© pocity, kdyЕѕ si prohlГ­Еѕel ДЌtyЕ™i ze svГЅch potomkЕЇ, tЕ™i syny a jednu dceru. Byl pyЕЎnГЅ, ale zГЎroveЕ€ nemohl potlaДЌit ani pocit zklamГЎnГ­. TakГ© se zlobil, protoЕѕe dva potomci stГЎle chybД›li. NejstarЕЎГ­ z nich, dcera Luanda, se samozЕ™ejmД› pЕ™ipravovala na svou svatbu a protoЕѕe se vdГЎvala do jinГ©ho krГЎlovstvГ­, nehrГЎla by v rozhodovГЎnГ­ o nГЎstupnictvГ­ stejnД› ЕѕГЎdnou roli. AvЕЎak dalЕЎГ­ syn, Godfrey, se svГЅmi devatenГЎcti lety prostЕ™ednГ­ z legitimnГ­ linie, tu takГ© chybД›l. MacGil zrudl zlostГ­ nad takovou opovГЎЕѕlivostГ­.

UЕѕ od maliДЌka nemД›l Godfrey nikdy respekt ke krГЎlovskГЅm zГЎleЕѕitostem. VlastnД› bylo vЕѕdycky jasnГ©, Еѕe jej to vЕЇbec nezajГ­mГЎ a Еѕe nikdy vlГЎdnout nebude. NejvД›tЕЎГ­m zklamГЎnГ­m pro MacGila bylo, Еѕe Godfrey namГ­sto toho plГЅtval svГЅmi dny vysedГЎvГЎnГ­m v nГЎlevnГЎch s partou pЕ™ГЎtel a zpЕЇsoboval krГЎlovskГ© rodinД› jenom potГ­Еѕe a ostudu. Byl to lenoch, kterГЅ vД›tЕЎinu dnГ­ prospal a nocГ­ propil. Na jednu stranu byl MacGil vlastnД› rГЎd, Еѕe tu teДЏ nenГ­. Na stranu druhou to byla urГЎЕѕka, kterou nemohl trpД›t. Ve skuteДЌnosti ale oДЌekГЎval, Еѕe se to stane, a tak uЕѕ dЕ™Г­ve vyslal svГ© muЕѕe, aby prohledali nГЎlevny a pЕ™ivedli syna domЕЇ. MacGil sedД›l a tiЕЎe ДЌekal, dokud se jim to nepodaЕ™ilo.

TД›ЕѕkГ© dubovГ© dveЕ™e se koneДЌnД› otevЕ™ely a v nich se objevila krГЎlovskГЎ garda. Dva muЕѕi vedli Godfreye za podpaЕѕГ­. Ve dveЕ™Г­ch jej postrДЌili a Godfrey vklopГЅtal dovnitЕ™. DveЕ™e se za nГ­m ihned s tЕ™esknutГ­m zavЕ™ely.

Jeho bratЕ™i a sestry se otoДЌili a dГ­vali se na nД›j. Godfrey byl ЕЎpinavГЅ, pГЎchnul pivem, neoholenГЅ a vlastnД› nebyl ani poЕ™ГЎdnД› obleДЌenГЅ. Vesele se usmГЎl na pozdrav. DrzГЅ jako vЕѕdy.

„DobrГЅ den, otДЌe,“ Е™ekl Godfrey. „PromД›ЕЎkal jsem vЕЎechnu zГЎbavu?“

„PostavГ­ЕЎ se vedle svГЅch sourozencЕЇ a poslechneЕЎ si co vГЎm musГ­m Е™Г­ct. Pokud ne, BЕЇh mi pomГЎhej, nechГЎm tД› svГЎzat v ЕѕalГЎЕ™i spolu s ostatnГ­mi vД›zni a neuvidГ­ЕЎ jГ­dlo, a tГ­m spГ­ЕЎ ani pivo, po celГ© tЕ™i dny.“

Godfrey vrhl po otci vzpurnГЅ pohled. MacGil v tom pohledu zahlГ©dl skrytou sГ­lu, kus sama sebe, zГЎblesk nД›ДЌeho, co jednoho dne mohlo Godfreymu dobЕ™e poslouЕѕit. Pokud by ovЕЎem nД›kdy byl schopnГЅ pЕ™ekonat vЕЎechny svГ© ostatnГ­ vlastnosti.

VzpurnГЅ aЕѕ do poslednГ­ chvГ­le ДЌekal Godfrey dobrГЅch deset vteЕ™in, neЕѕ se koneДЌnД› rozhodl pЕ™idat k ostatnГ­m.

MacGil znovu pЕ™ehlГ©dl pД›t potomkЕЇ, kteЕ™Г­ stГЎli pЕ™ed nГ­m. Bastard, deviant, opilec, jeho dcera a jeho nejmladЕЎГ­. Byla to podivnГЎ smД›sice a on mohl jen stД›ЕѕГ­ pЕ™ijmout fakt, Еѕe nД›kteЕ™Г­ jsou na svД›tД› dГ­ky nД›mu. A dnes, kdyЕѕ nadeЕЎel den svatby jeho nejstarЕЎГ­ dcery, musel jednoho z nich vybrat za nГЎstupce. Jak jen to mД›l udД›lat?

Bylo to navГ­c i zbyteДЌnГ©. MacGil byl koneckoncЕЇ ve svГЅch nejlepЕЎГ­ch letech a mohl klidnД› vlГЎdnout po dalЕЎГ­ch tЕ™icet zim, nebo i vГ­ce. Kdokoliv, koho dnes zvolГ­ za nГЎstupce, se nemusГ­ dostat na trЕЇn po nД›kolik dalЕЎГ­ch desГ­tek let. CelГЎ ta tradice ho jenom popouzela. MoЕѕnГЎ mД›la svГ© opodstatnД›nГ­ za dob jeho otcЕЇ, ale rozhodnД› jej postrГЎdala teДЏ.

OdkaЕЎlal si.

„Jsme tu dnes proto, abychom dodrЕѕeli tradici. Jak dobЕ™e vГ­te, v dneЕЎnГ­ den, kdy se moje nejstarЕЎГ­ dcera vdГЎvГЎ, mГЎm povinnost jmenovat svГ©ho nГЎstupce. NГЎstupce, kterГЅ bude vlГЎdnout tomuto krГЎlovstvГ­. Kdybych zemЕ™el, nebylo by tu lepЕЎГ­ nГЎhrady, neЕѕ kterou je vaЕЎe matka. AvЕЎak zГЎkony tohoto krГЎlovstvГ­ Е™Г­kajГ­ jasnД›, Еѕe jedinГЅm moЕѕnГЅm nГЎstupcem musГ­ bГЅt krГЎlovskГЅ potomek. A proto si musГ­m vybrat.“

Na to se MacGil nadechl a zamyslel. TД›ЕѕkГ© ticho se rozprostЕ™elo v mГ­stnosti a on mohl pЕ™Г­mo cГ­tit vГЎhu oДЌekГЎvГЎnГ­ vЕЎech. DГ­val se jednomu po druhГ©m do oДЌГ­ a vidД›l v nich rozdГ­lnГ© emoce. LevoboДЌek se tvГЎЕ™il rezignovanД›, vД›dД›l dobЕ™e, Еѕe nebude vybrГЎn. Deviantovy oДЌi hoЕ™ely ctiЕѕГЎdostГ­, pЕ™irozenД› oДЌekГЎval, Еѕe volba padne na nД›j. Opilec se dГ­val z okna a bylo mu to ГєplnД› jedno. Jeho dcera se na nД›j s lГЎskou dГ­vala, protoЕѕe vД›dД›la, Еѕe vlastnД› stejnД› nenГ­ souДЌГЎstГ­ tohoto vГЅbД›ru, ale zГЎroveЕ€ to nemЕЇЕѕe jejГ­ sympatie k otci nijak ohrozit. To samГ© vidД›l u svГ©ho nejmladЕЎГ­ho.

„Kendricku, vЕѕdycky jsem tД› povaЕѕoval za svГ©ho plnoprГЎvnГ©ho syna. ZГЎkony krГЎlovstvГ­ ale bohuЕѕel zakazujГ­ nГЎstupnictvГ­ komukoliv, kdo nenГ­ plnД› legitimnГ­m nГЎslednГ­kem.“

Kendrick se uklonil. „OtДЌe, ani jsem neoДЌekГЎval, Еѕe by tomu mД›lo bГЅt jinak. Jsem se svГЅm mГ­stem spokojen. ProsГ­m, nenech se mou zГЎleЕѕitostГ­ nijak znepokojovat.“

TakovГЎ odpovД›ДЏ MacGila zabolela. JasnД› podtrhla ЕЎlechetnost jeho syna a on si ho pЕ™ГЎl jmenovat tГ­m spГ­ЕЎe.

„To znamenГЎ, Еѕe zbГЅvГЎte vy ДЌtyЕ™i. Reeci, jsi skvД›lГЅ mladГЅ muЕѕ, nejlepЕЎГ­ jakГ©ho jsem kdy vidД›l. Ale jsi pЕ™Г­liЕЎ mladГЅ, abych o tobД› mohl uvaЕѕovat.“

„NeoДЌekГЎval jsem vГ­ce, otДЌe,“ odpovД›dД›l Reece a lehce se uklonil.

„Godfrey, jsi jednГ­m z mГЅch tЕ™Г­ legitimnГ­ch synЕЇ, ale plГЅtvГЎЕЎ svГЅmi dny po hospodГЎch s tou svou sebrankou. V ЕѕivotД› se ti dostalo vЕЎech moЕѕnГЅch privilegiГ­, a ty jsi vЕЎechny odmГ­tl. Jestli je v mГ©m ЕѕivotД› nД›jakГ© opravdovГ© zklamГЎnГ­, pak jsi jГ­m ty.“

Godfrey se uЕЎklГ­bl v odpovД›ДЏ a nepokojnД› se oЕЎil.

„No, tak pЕ™edpoklГЎdГЎm, Еѕe jsem tu hotov a mЕЇЕѕu se vrГЎtit do hospody, Еѕe, otДЌe?“

S rychlou, posmД›ЕЎnou Гєklonou se Godfrey otoДЌil a namГ­Е™il si to napЕ™Г­ДЌ mГ­stnostГ­.

„OkamЕѕitД› se vraЕҐ!“ vyЕЎtД›kl MacGil. „IHNED!“

Godfrey otce ignoroval a pokraДЌoval dГЎle. DoЕЎel ke dveЕ™Г­m, chytil za ЕѕeleznГ© kliky a otevЕ™el je. Dva strГЎЕѕnГ­ stГЎli pЕ™Г­mo za nimi.

MacGil kypД›l zlostГ­, kdyЕѕ se na nД›j strГЎЕѕnГ­ tГЎzavД› podГ­vali.

Ale Godfrey na nic neДЌekal, prosmГЅkl se kolem nich a uЕѕ byl na dlouhГ© chodbД›.

„ZadrЕѕte ho!“ zaЕ™val MacGil. „A nД›kde ho zavЕ™ete, aby ho krГЎlovna nevidД›la. Nechci, aby zkazil svГ© matce radost ze slavnostnГ­ho dne jejГ­ dcery.“

„Ano, mЕЇj pane,“ Е™ekli strГЎЕѕnГ­, zavЕ™eli dveЕ™e a vydali se za Godfreyem.

MacGil se s tvГЎЕ™Г­ rudou vzteky, a tД›Еѕce dГЅchaje, znovu posadil, ve snaze se uklidnit. Snad uЕѕ potisГ­cГ­ se znovu tГЎzal, jak se mohlo stГЎt, Еѕe zplodil takovГ©ho potomka.

Pak se podГ­val na svГ© zbГЅvajГ­cГ­ dД›ti. VЕЎichni ДЌtyЕ™i mu oplatili pohled a v tichosti ДЌekali, co bude nГЎsledovat. MacGil se zhluboka nadechl a snaЕѕil se znovu zkoncentrovat myЕЎlenky.

„TГ­m zbГЅvГЎte uЕѕ jenom vy dva,“ pokraДЌoval potom. „A z vГЎs dvou jsem si vybral nГЎstupce.“

MacGil se obrГЎtil ke svГ© dceЕ™i.

„BudeЕЎ to ty, Gwendolyn.“

VЕЎichni ДЌtyЕ™i zalapali po dechu. Do jednoho vypadali ЕЎokovanД› a Gwendolyn nejvГ­c ze vЕЎech.

„Е?ekl jsi to sprГЎvnД›, otДЌe?“ zeptal se Gareth. „Е?ekl jsi Gwendolyn?“

„OtДЌe, jsem poctД›na,“ Е™ekla Gwendolyn. „Ale nemohu to pЕ™ijmout. Jsem pЕ™ece Еѕena.“

„Pravda, Еѕena nikdy pЕ™edtГ­m nesedД›la na trЕЇnД› MacGilЕЇ. Ale rozhodl jsem se tuto zvyklost zmД›nit. Gwendolyn, mГЎЕЎ tu nejlepЕЎГ­ povahu a bytrost, jakou jsem u mladГЅch dГ­vek jeЕЎtД› nikdy nevidД›l. Jsi mladГЎ a, bude-li si to BЕЇh pЕ™ГЎt, jГЎ budu ЕѕГ­t jeЕЎtД› dlouho. A aЕѕ nadejde ДЌas, kdy bude vlГЎda u konce, budeЕЎ moudrГЎ natolik, abys mohla vlГЎdnout. KrГЎlovstvГ­ bude tvoje.“

„Ale otДЌe!“ zajeДЌel zsinalГЅ Gareth. „JГЎ jsem nejstarЕЎГ­ legitimnГ­ syn! V celГ© historii MacGilЕЇ to byl pokaЕѕdГ© nejstarЕЎГ­ syn kdo byl urДЌen nГЎslednГ­kem.“

„JГЎ jsem krГЎl,“ Е™ekl MacGil temnД›, „jГЎ tvoЕ™Г­m tradici.“

„Ale to nenГ­ fГ©r!“ namГ­tal Gareth tЕ™esoucГ­m se hlasem. „JГЎ mГЎm bГЅt pЕ™Г­ЕЎtГ­m krГЎlem. Ne moje sestra. Ne ЕѕГЎdnГЎ holka!“

„MlДЌ, kluku!“ zakЕ™iДЌel MacGil tЕ™esoucГ­ se zlostГ­. „DovolujeЕЎ si snad zpochybЕ€ovat moje rozhodnutГ­?“

„TakЕѕe jsem ve vГЅbД›ru pЕ™eskoДЌen Еѕenou? Takhle o mД› smГЅЕЎlГ­ЕЎ?“

„Tak jsem rozhodl,“ Е™ekl MacGil. „A ty to budeЕЎ respektovat a posluЕЎnД› se tГ­m Е™Г­dit, stejnД› jako vЕЎichni ostatnГ­ v mГ©m krГЎlovstvГ­. NynГ­ mЕЇЕѕete vЕЎichni odejГ­t.“

Jeho dД›ti se rychle uklonily a spД›chaly ven z mГ­stnosti.

Ale Gareth se ve dveЕ™Г­ch nГЎhle zastavil, neschopen prostД› jen tak odejГ­t.

OtoДЌil se zpД›t a podГ­val se na otce.

MacGil mohl i přes celou místnost dobře vidět zklamání, které měl ve tváři. Zcela jistě předpokládal, že bude dnes jmenován. Ba co víc: on si to přál. Zoufale. Což pro MacGila však nebylo žádné překvapení – právě toto byl největší důvod, proč mu následnictví nesvěřil.

„ProДЌ mД› nenГЎvidГ­ЕЎ, otДЌe?“ zeptal se.

„NenГ­ pravda, Еѕe tД› nenГЎvidГ­m. Jenom si nemyslГ­m, Еѕe se nejlГ©pe hodГ­ЕЎ k vlГЎdnutГ­ v mГ©m krГЎlovstvГ­.“

„A proДЌ?“ nalГ©hal Gareth.

„ProtoЕѕe je to pЕ™esnД› to co chceЕЎ.“

Garethova tvГЎЕ™ potemnД›la. MacGil ho odhadl naprosto pЕ™esnД›. HledД›l mu teДЏ do oДЌГ­ a vidД›l v nich zlobu tak obrovskou, Еѕe si to nikdy ani nedokГЎzal pЕ™edstavit.

Bez dalЕЎГ­ho slova Gareth odkrГЎДЌel z mГ­stnosti a prГЎskl za sebou dveЕ™mi.

OzvД›na se rozhlehla po mГ­stnosti aЕѕ se MacGil otЕ™ГЎsl. V pohledu svГ©ho syna spatЕ™il zlobu tak hlubokou, jakou nevГ­dal ani u svГЅch nejhorЕЎГ­ch nepЕ™ГЎtel. V tom okamЕѕiku si vybavil Argona a jeho pЕ™edpovД›ДЏ o blГ­zkГ©m nebezpeДЌГ­.

Mohlo by bГЅt aЕѕ takhle blГ­zko?




KAPITOLA Е ESTГЃ


Thor sprintoval napříč rozlehlou arénou co mu síly stačily. Za sebou slyšel kroky svých pronásledovatelů z královské gardy. Pronásledovali ho napříč rozpáleným, prašným pískem a neustále u toho kleli. Přímo před ním byli členové – a noví rekruti – Legie, desítky chlapců stejných jako on, jenom starších a silnějších. Trénovali a zároveň byli zkoušeni na mnoha místech. Někteří trénovali boj s kopím, jiní házeli oštěpy a několik málo dalších trénovalo techniky s píkami. Ti, kteří házeli na vzdálené terče, málokdy minuli. Tohle byli jeho sokové a působili více než impozantně.

Mezi nimi byla i spousta opravdovГЅch rytГ­Е™ЕЇ, ДЌlenЕЇ StЕ™Г­brnГЅch. StГЎli v ЕЎirokГ©m pЕЇlkruhu a sledovali dД›nГ­ kolem. Posuzovali. Rozhodovali koho si ponechajГ­ a kdo bude poslГЎn zpГЎtky domЕЇ.

Thor vД›dД›l, Еѕe se bude muset ukГЎzat. Bude muset na tyto muЕѕe zapЕЇsobit. BД›hem nД›kolika mГЎlo okamЕѕikЕЇ ho strГЎЕѕci dopadnou. Pokud kdy mД›l ЕЎanci svЕЇj zГЎmД›r provГ©st, nastala prГЎvД› teДЏ. JenЕѕe jak? UhГЎnД›l dГЎle napЕ™Г­ДЌ cviДЌiЕЎtД›m a rychle pЕ™emГЅЕЎlel, rozhodnut dosГЎhnout svГ©ho cГ­le.

Jak Thor bД›Еѕel arГ©nou, ostatnГ­ si ho zaДЌali vЕЎГ­mat. NД›kteЕ™Г­ z rekrutЕЇ pЕ™estali s trГ©ninkem, kterГ©mu se prГЎvД› vД›novali, a stejnД› tak i nД›kolik rytГ­Е™ЕЇ. Jenom o okamЕѕik pozdД›ji uЕѕ Thor cГ­til, Еѕe na sebe strhl pozornost vЕЎech. Vypadali pЕ™ekvapenД› a on si uvД›domil, Еѕe se musГ­ opravdu divit, kdoЕѕe to tu naruЕЎuje jejich trГ©nink, a navГ­c mГЎ v patГЎch tЕ™i krГЎlovskГ© strГЎЕѕe. Takhle prvnГ­ dojem udД›lat nechtД›l. Po celГЅ svЕЇj Еѕivot si pЕ™edstavoval okamЕѕik, kdy vstoupГ­ do Legie, a tohle se tomu nepodobalo ani v nejmenЕЎГ­m.

Jak Thor upaloval dГЎl, pЕ™emГЅЕЎleje co si poДЌГ­t, udГЎlosti nabraly prostГЅ spГЎd. Jeden velkГЅ chlapec, rekrut, se rozhodl, Еѕe udД›lГЎ na ostatnГ­ dojem a Thora zastavГ­. VysokГЅ, svalnatГЅ a tГ©mД›Е™ dvakrГЎt tak velkГЅ jak Thor, teДЏ pozvedl svЕЇj dЕ™evД›nГЅ meДЌ, aby zahradil Thorovi cestu. Thor si uvД›domil, Еѕe se jej pokusГ­ srazit k zemi, aby ho zesmД›ЕЎnil a zГЎroveЕ€ si zГ­skal respekt ostatnГ­ch rekrutЕЇ.

To ho rozezlilo. Thor nemД›l s tГ­mto chlapcem co do ДЌinД›nГ­. Nebyl to vЕЇbec jeho souboj. Ale on mu teДЏ zahrazuje cestu a do souboje vstupuje jenom proto, aby se ukГЎzal pЕ™ed ostatnГ­mi.

KdyЕѕ se pЕ™iblГ­Еѕil, Thor nemohl uvД›Е™it, jak je tenhle chlapec velkГЅ. TyДЌil nad nГ­m jako vД›Еѕ a mraДЌil se zpoza svГЅch hustГЅch vlasЕЇ, kterГ© mu spadaly do ДЌela. Jeho bojovnД› vysunutГЎ brada byla snad ta nejvД›tЕЎГ­ jakou kdy Thor vidД›l. NedokГЎzal si ani pЕ™edstavit, jak by s takovГЅm hromotlukem mohl byЕҐ jenom pohnout.

Chlapec zaГєtoДЌil svГЅm dЕ™evД›nГЅm meДЌem a Thor vД›dД›l, Еѕe musГ­ jednat rychle, jinak bude sraЕѕen do pГ­sku.

Thorovy reflexy se opД›t ujaly vlГЎdy. InstinktivnД› sГЎhl po praku, napЕ™ГЎhl se a vrhnul kГЎmen po chlapcovД› ruce. StЕ™ela naЕЎla svЕЇj cГ­l a vyrazila mu meДЌ z ruky zrovna v okamЕѕiku, kdy se chystal k Гєderu. ZbraЕ€ vyletД›la, chlapec vykЕ™ikl a chytil se za ruku.

Thor nemeЕЎkal. VyuЕѕil doДЌasnГ© pЕ™evahy a zaГєtoДЌil. S rozebД›hem vyskoДЌil do vzduchu a obД›ma nohama souДЌasnД› kopl pЕ™Г­mo pЕ™ed sebe, rovnou doprostЕ™ed chlapcovy rozloЕѕitГ© hrudi. JenЕѕe ten byl tak silnГЅ, Еѕe to bylo stejnГ©, jako by byl kopal do dubovГ©ho kmene. Chlapec se sotva zapotГЎcel a ustoupil o malГЅ krЕЇДЌek, zatГ­mco Thor se zastavil v letu na mГ­stД› a potom tvrdД› dopadl na zem u protivnГ­kovГЅch nohou.

Tohle nenГ­ dobrГЅ, pomyslel si Thor, kdyЕѕ s ЕѕuchnutГ­m a zvonД›nГ­m v uЕЎГ­ch dopadl na zem.

Thor se pokusil dostat se zpГЎtky na nohy, ale chlapec byl o krok rychlejЕЎГ­. NatГЎhl se, chytil Thora za koЕЎili na zГЎdech a poslal jej tvГЎЕ™Г­ napЕ™ed do pГ­sku dobrГ© dva metry od sebe.

OstatnГ­ chlapci kolem nich okamЕѕitД› utvoЕ™ili uzavЕ™enГЅ kruh a zaДЌali povzbuzovat. Thor zrudnul ponГ­ЕѕenГ­m.

Pokusil se otoДЌit a vstГЎt, ale chlapec byl i tentokrГЎt pЕ™Г­liЕЎ rychlГЅ. UЕѕ byl zase na nД›m, aby jej pЕ™iЕЎpendlil k zemi. NeЕѕ se Thor nadГЎl, tak ЕЎarvГЎtka pЕ™eЕЎla do zГЎpasnickГ©ho souboje, a vГЎha toho druhГ©ho byla neskuteДЌnГЎ.

Thor, jakoby z dáli, slyšel hlasy ostatních rekrutů, kteří stáli všude kolem a pokřikovali. Nebylo pochyb, že chtějí vidět krev. Chlapcova tvář se zakabonila, když vztáhnul ruce k Thorově hlavě, palce namířené na jeho oči. Thor tomu nemohl uvěřit – vypadalo to, že mu ten kluk opravdu chce ublížit. To se vážně chtěl ukázat i za takovou cenu?

V poslednГ­m okamЕѕiku se Thorovi podaЕ™ilo uhnout hlavu do strany, coЕѕ jeho protivnГ­ka vyvedlo z rovnovГЎhy, a ten se musel obД›ma rukama opЕ™Г­t o zem. Thor okamЕѕitД› vyuЕѕil ЕЎance a odkulil se stranou.

Pak se ihned postavil na nohy a stanul chlapci, kterГЅ se jiЕѕ rovnД›Еѕ stihl postavit, tvГЎЕ™Г­ v tvГЎЕ™. Kluk zaГєtoДЌil pД›stГ­ na Thorovu hlavu, ten se ale v poslednГ­m okamЕѕiku skrДЌil. Vlna vzduchu ovanula jeho tvГЎЕ™ a Thor si uvД›domil, Еѕe kdyby ho bГЅval protivnГ­k trefil, rГЎna by byla tak silnГЎ, Еѕe by mu urДЌitД› zlomil ДЌelist. Thor se narovnal a spodnГ­m hГЎkem udeЕ™il chlapce do bЕ™icha. Sotva to vЕЎak mД›lo nД›jakГЅ ГєДЌinek. Bylo to stejnГ©, jako kdyby buЕЎil do stromu.

NeЕѕ mohl Thor podniknout nД›co dalЕЎГ­ho, chlapcЕЇv loket pЕ™istГЎl rovnou v jeho tvГЎЕ™i.

Thor se zapotГЎcel a chytil se za tvГЎЕ™. Bylo to jak rГЎna tД›ЕѕkГЅm kladivem. AЕѕ se mu z toho rozzvonilo v uЕЎГ­ch.

Chlapec okamЕѕitД› vyuЕѕil Thorovy nepozornosti a kopl patou pЕ™Г­mo pЕ™ed sebe, trefuje Thora doprostЕ™ed hrudi. RГЎna byla tak silnГЎ, Еѕe nebohГЅ Thor odletД›l nД›kolik krokЕЇ zpД›t, a tam se nekontrolovanД› zЕ™Г­til na zГЎda do pГ­sku. OstatnГ­ chlapci vЕ™Г­skali nadЕЎenГ­m.

Celý otřesený, se Thor začal zvedat, ale chlapec zaútočil ještě jednou. Zhoupnul se v bocích a trefil jej pěstí rovnou do tváře, posílaje Thora opět na záda – a tentokrát už nadobro.

Thor leЕѕel bez pohybu, slyЕЎel ztlumenГ© hlasy ostatnГ­ch a v puse cГ­til slanou chuЕҐ krve, kterГЎ mu do nГ­ tekla z rozbitГ©ho nosu. TakГ© cГ­til, jak mu zaДЌГ­nГЎ otГ­kat tvГЎЕ™. ZastГ©nal bolestГ­. OtevЕ™el oДЌi a uvidД›l velkГ©ho kluka, kterГЅ se k nД›mu jiЕѕ otoДЌil zГЎdy a odchГЎzel k ostatnГ­m oslavovat vГ­tД›zstvГ­.

Thor to chtД›l prostД› vzdГЎt. Ten kluk byl obrovskГЅ, bojovat s nГ­m bylo marnГ©. NavГ­c uЕѕ nedokГЎzal unГ©st ЕѕГЎdnГ© dalЕЎГ­ bitГ­. Ale nД›co uvnitЕ™ mu nedovolilo toho jenom tak nechat. NesmД›l to prohrГЎt. Ne pЕ™ed vЕЎemi tД›mihle lidmi.

NezvdГЎvej se. VstaЕ€. VstaЕ€ uЕѕ!

NД›jakГЅm zpЕЇsobem v sobД› Thor naЕЎel dalЕЎГ­ sГ­ly. ZastГ©nal a pЕ™ekulil se na vЕЎechny ДЌtyЕ™i. A potom se pomalouДЌku postavil. PodГ­val se na chlapce. S oteklГЅma oДЌima a krvГ­ ve tvГЎЕ™i horko tД›Еѕko vidД›l co se dД›je pЕ™ed nГ­m. TД›Еѕce oddychuje pozvedl znovu ruce zaЕҐatГ© v pД›sti do obrannГ©ho gardu.

VelkГЅ kluk se otoДЌil a zГ­ral na Thora. Zakroutil hlavou, jakoby nechtД›l uvД›Е™it, Еѕe to Thor poЕ™ГЎd jeЕЎtД› myslГ­ vГЎЕѕnД›.

„MД›l jsi zЕЇstat na zemi, chlapДЌe,“ Е™ekl temnД›, kdyЕѕ pomalu krГЎДЌel zpГЎtky k Thorovi.

„DOST!“ zakЕ™iДЌel jakГЅsi hlas. „Eldene, zpГЎtky!“

Najednou se objevil rytГ­Е™, vstoupil mezi oba zГЎpasnГ­ky a vztyДЌenou dlanГ­ zastavil Eldena, aby se nemohl k Thorovi pЕ™iblГ­Еѕit. Dav ztichl, kdyЕѕ se rytГ­Е™ objevil. Tento muЕѕ zde oДЌividnД› poЕѕГ­val velkГ©ho respektu.

Thor se na rytГ­Е™e uctivД› podГ­val. Bylo mu mezi dvaceti a tЕ™iceti lety, byl vysokГЅ, s ЕЎirokГЅmi rameny a ДЌtvercovД› tvarovanou ДЌelistГ­. Jeho dobЕ™e udrЕѕovanГ© vlasy mД›ly hnД›dou barvu. Od prvnГ­ho okamЕѕiku se Thorovi lГ­bil. Jeho prvotЕ™Г­dnГ­ zbroj, krouЕѕkovГЎ koЕЎile z leЕЎtД›nГ©ho stЕ™Г­bra, nesla krГЎlovskГЅ erb, sokola rodu MacGilЕЇ. Thorovi vyschlo v krku. Erb znamenal, Еѕe stojГ­ pЕ™ed ДЌlenem krГЎlovskГ© rodiny. Nemohl tomu uvД›Е™it.

„VysvД›tli co jsi zaДЌ, chlapДЌe,“ Е™ekl muЕѕ k Thorovi. „ProДЌ jsi vtrhnul do arГ©ny bez pozvГЎnГ­?“

NeЕѕ mohl Thor jakkoliv reagovat, pronikli najednou skrz kruh oni tЕ™i strГЎЕѕnГ­. Jejich velitel tД›Еѕce oddechoval a ukazoval prstem na Thora.

„Neuposlechl naЕЎich pЕ™Г­kazЕЇ!“ kЕ™iДЌel strГЎЕѕnГЅ. „TeДЏ ho spoutГЎm a odvedu do krГЎlovskГ© kobky!“

„NeudД›lal jsem nic ЕЎpatnГ©ho!“ protestoval Thor.

„NeudД›lal jo?“ kЕ™iДЌel dГЎle muЕѕ. „A co neoprГЎvnД›nГ© vloupГЎnГ­ na krГЎlovskГЅ pozemek?“

„VЕЎechno co jsem chtД›l, bylo dostat ЕЎanci!“ zakЕ™iДЌel Thor v odpovД›ДЏ, otoДЌil se a uklonil smД›rem k rytГ­Е™i. „JedinГ© co jsem chtД›l, bylo dostat ЕЎanci bГЅt pЕ™ijat k Legii!“

„Tohle cviДЌiЕЎtД› je jenom pro pozvanГ©, chlapДЌe,“ ozval se drsnГЅ hlas.

Do kruhu vstoupil dalЕЎГ­ vГЎleДЌnГ­k. Е irokГЅ padesГЎtnГ­k, kterГЅ vypadal rozmrzele. MД›l pleЕЎatou hlavu a krГЎtkГЅ plnovous. PЕ™es nos se mu tГЎhla dlouhГЎ jizva. Vypadal, Еѕe strГЎvil snad celГЅ svЕЇj Еѕivot jako profesionГЎlnГ­ vojГЎk, a podle odznaku na jeho zbroji, zlatГ© broЕѕi, se zdГЎlo, Еѕe je to jejich velitel. Thorovo srdce se pЕ™i pohledu na nД›j rozbuЕЎilo: generГЎl.

„Nebyl jsem pozvГЎn, sire,“ Е™ekl Thor. „To je pravda. Ale celГЅ Еѕivot jsem snil, Еѕe tu jednou budu moci stГЎt. VЕЎechno, co ЕѕГЎdГЎm, je dostat ЕЎanci ukГЎzat co dokГЎЕѕu. Jsem stejnД› dobrГЅ jako kterГЅkoliv z tД›chto rekrutЕЇ. JedinГ© co potЕ™ebuji je dostat jednu jedinou ЕЎanci to dokГЎzat. ProsГ­m. StГЎt se ДЌlenem Legie je vЕЎechno o ДЌem jsem kdy snil.“

„Tohle cviДЌiЕЎtД› ale nenГ­ pro snГ­lky, chlapДЌe,“ dostalo se mu bruДЌivГ© odpovД›di. „Je pro bojovnГ­ky. A ЕѕГЎdnГ© vГЅjimky v pravidlech tu takГ© nejsou. Rekruti jsou vybГ­rГЎni.“

GenerГЎl kГЅvl hlavou a krГЎlovЕЎtГ­ strГЎЕѕnГ­ s pouty v rukou vykroДЌili smД›rem k Thorovi.

Potom ale nГЎhle rytГ­Е™ s krГЎlovskГЅm erbem pЕ™edstoupil a vztyДЌenou dlanГ­ strГЎЕѕnГ© zastavil.

„MoЕѕnГЎ, Еѕe v tomto pЕ™Г­padД› by mohla bГЅt uДЌinД›na vГЅjimka,“ Е™ekl.

StrГЎЕѕnГ­ se na nД›j ohromenД› podГ­vali. OДЌividnД› chtД›li nД›co Е™Г­ci, ale museli drЕѕet jazyk za zuby, aby nezneuctili ДЌlena krГЎlovskГ© rodiny.

„Obdivuji tvГ©ho bojovГ©ho ducha, chlapДЌe,“ pokraДЌoval rytГ­Е™. „NeЕѕ tД› poЕЎleme zpГЎtky domЕЇ, rГЎd bych se pЕ™ece jen podГ­val, co dovedeЕЎ.“

„Ale Kendricku, mГЎme pЕ™ece pravidla, kterГЎ …“ Е™ekl generГЎl, oДЌividnД› rozladД›nГЅ nad vГЅvojem situace.

„KrГЎlovskГЎ rodina tvoЕ™Г­ tato pravidla,“ odpovД›dД›l Kendrick pЕ™Г­snД›, „a celГЎ Legie se zodpovГ­dГЎ rovnД›Еѕ krГЎlovskГ© rodinД›.“

„OdpovГ­dГЎme tvГ©mu otci, krГЎli – ne tobД›,“ odsekl generГЎl vzdornД›.

Vzduch naplnilo napД›tГ­. Thor nechtД›l radЕЎi ani pomyslet jakou ЕЎlamastyku prГЎvД› moЕѕnГЎ zpЕЇsobil.

„ZnГЎm svГ©ho otce a vГ­m, co by v takovГ© situace chtД›l udД›lat. PЕ™ГЎl by si, aby tento chlapec dostal svojГ­ ЕЎanci. A to je pЕ™esnД› to, co takГ© udД›lГЎme.“

GenerГЎl se na nД›j nД›kolik dlouhГЅch chvil upЕ™enД› dГ­val. Potom se uklonil.

Kendrick se otoДЌil k Thorovi a prohlГ­Еѕel si ho svГЅma hnД›dГЅma, pronikavГЅma oДЌima. MД›l vskutku krГЎlovskou tvГЎЕ™, ale i tvГЎЕ™ bojovnГ­ka.

„DГЎm ti jednu jedinou ЕЎanci,“ Е™ekl Thorovi. „PodГ­vГЎme se, jestli dokГЎЕѕeЕЎ trefit tГЎmhleten terДЌ.“

UkГЎzal smД›rem k svazku sena, vzdГЎlenГ©m skoro pЕ™es celou arГ©nu. UprostЕ™ed svazku byla malГЎ ДЌervenГЎ teДЌka. NД›kolik kopГ­ bylo jiЕѕ v terДЌi zabodnutГЅch, ale ЕѕГЎdnГ© netrefilo ДЌervenГЅ stЕ™ed.

„Nikdo z tД›chto chlapcЕЇ se tam netrefil – pokud ty dokГЎЕѕeЕЎ trefit znaДЌku aЕѕ odsud, mЕЇЕѕeЕЎ se k nГЎm pЕ™idat.“

RytГ­Е™ ustoupil stranou a Thor ucГ­til na zГЎdech pohledy vЕЎech pЕ™Г­tomnГЅch.

PohlГ©dl na stojan s oЕЎtД›py a pozornД› si jeden po druhГ©m prohlГ©dl. Byly tГ© nejvyЕЎЕЎГ­ kvality. LepЕЎГ­ neЕѕ jakГ©koliv, kterГ© vidД›l dЕ™Г­v. Vyrobeny ze solidnГ­ho dubovГ©ho dЕ™eva a obalenГ© v tГ© nejpevnД›jЕЎГ­ kЕЇЕѕi. Srdce se mu rozbuЕЎilo jako o zГЎvod, kdyЕѕ postoupil kupЕ™edu a utЕ™el si do rukГЎvu krev, kterГЎ mu stГЎle jeЕЎtД› tekla z nosu. Takhle nervГіznГ­ snad jeЕЎtД› nikdy v ЕѕivotД› pЕ™edtГ­m nebyl. OДЌividnД› mu dali Гєkol, kterГЅ bylo tГ©mД›Е™ nemoЕѕnГ© splnit. Ale musel se o to alespoЕ€ pokusit.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694303) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения